Většina občanů této země ani neví, že máme dvoukomorový parlamentní systém. Druhá komora, tj. Senát, je často opomíjená. Nejen občany, ale i samotnými politiky.
Když odhlédnu od debat a hnutí typu „Za zrušení Senátu“, důležitost Senátu opomíjí i řadoví politici, kterým se Senát hodí jen někdy. Před posledními volbami byl důležitý „komunál“ a Senát se začal řešit až před druhým kolem, kdy „oranžoví“ měli šanci získat v horní komoře navrch a vyhlásili druhé kolo senátních voleb jako „boj proti Nečasovým reformám“. Do té doby byl pro ně Senát někde daleko vzadu.
Dokladem politického nezájmu je i to, že senátní volby jsou vždy přilepené k nějakým jiným, často medializovanějším – rozuměj významnějším. A tak se letos ani novináři nechovali k prvnímu kolu senátních voleb jinak. Veřejně se nekonala žádná debata, Václav Moravec si žádné kandidáty do Senátu nikam nezval a témata senátních voleb kopírovala ta z komunální politiky nebo sněmovní kampaně z letošního jara.
Není divu, že občané této země ani netuší, k čemu vlastně Senát je. Politici sami jim to totiž neumějí či nechtějí vysvětlit. Případně mírně přehánějí a upravují smysl Senátu – např. tím, že Senát má být pojistkou proti reformám. Senát je pojistkou, ale ne proti reformám. Je pojistkou demokracie a stabilizujícím prvkem našeho politického systému. Jednoduše toho, že zákony nebudou jen dílem „janků“ z Poslanecké sněmovny, ale budou korigovány sborem těch, kteří již nabyli věkem i povoláním jistých zkušeností, aby vrtochy poslanců odhalili a napravili.
Tím vším však dnešní Senát není a nebude. Stranickost Senátu ubližuje. Přichází totiž o svou pestrost a o osobnosti. Nekandiduje se totiž na základě vědomostí a zkušeností, ale na základě stranické příslušnosti. Vybraný straník je většinou významným politickým činovníkem (krajským či městským radním, hejtmanem, poslancem) a má šanci uspět jen a jen proto, že za ním strojí strana a veřejná funkce. A v případě neúspěchu má stále své jisté. I toto by se mělo změnit.
V momentě, kdy někdo kandiduje do Senátu, by se měl všech ostatních veřejných funkcí vzdát. Jednoduše proto, že nelze dělat kampaň a zároveň poctivě vést např. krajský úřad, o zneužívání veřejné funkce v kampani ani nemluvě. A v případech, kdy by dotyčný přece jen měl sil a elánu pomáhat nazbyt a i po získání senátního postu chtěl dále vykonávat funkci starosty či radního, nechť je mu to umožněno, ale zadarmo. Až pak přestane být Senát shromaždištěm hejtmanů, radních, starostů, pro které je Senát jen přilepšením do rodinného rozpočtu či prestižní záležitostí, ale o jeho pravém smyslu ponětí nemají.
