Vybral jsem si tři mýty, které slýchám nejčastěji ohledně radaru. Od oznámení záměru výstavby radaru se jich objevilo hodně. Ruská karta, smažení lidských tkání a Brdy chránící celý svět – co nám hrozí a co je holý nesmysl?
Radar, Marshallovy ostrovy
Čtenářům, kteří už jsou debaty ohledně radarové základny, obrany a bezpečnosti naší země plni se omlouvám, ale zároveň jasně říkám, že demokracie je o debatě. Stále jen slýchám, že lidé nemají dostatek informací a neznají názor těch, co si zvolili a proto já svůj názor říkám nahlas a veřejně, a nestydím se za to.
První, co bych rád rozvedl je tzv. „ruská karta“ a otázky typu, co na to řeknou Rusové a zda se dají očekávat nějaká odvetná opatření ze strany Ruska, za výstavbu části protiraketového systému v ČR? Halasné vyjádření ruských představitelů, včetně nejasných hrozeb ohledně tvrdých odvetných opatření, připomíná dobu před naším vstupem do NATO, kdy Rusové používali stejnou rétoriku jako dnes ohledně radaru. Je sice pravdou, že ruská strana nesouhlasila s výstavbou amerického protiraketového systému obecně, ale po vypovězení smlouvy ABM nedošlo ani k žádnému odvetnému opatření a ani k novým závodům ve zbrojení, které trápí např. sympatizanty hnutí Greenpeace.
Kromě toho, Rusko samo modernizuje svůj protiraketový štít a zároveň vyvíjí i nové zbraňové systémy. Všichni víme, že Rusové minulý týden odzkoušeli vakuovou bombu, disponují několika tisíci naváděných jaderných hlavic včetně nosičů. Tvrdit v těchto souvislostech, že radar umístěný v ČR by mohl jakkoli ohrozit Rusko, je irelevantní. Několik antiraket, a radar ve střední Evropě ho nemůže nikterak ohrozit. Vzhledem k současné situaci v Rusku před blížícími se prezidentskými volbami, k jeho opětovným snahám, silou, výhrůžkami a ekonomickým nátlakem získat zpět mocenské pozice ve střední Evropě a v Pobaltských republikách, bychom měli dělat všechno proto, aby se rok 1968 neopakoval.
Tímto se dostávám i k otázce další, vůči komu je systém namířený. Ve zkratce vůči státům disponujícím balistickými raketami a vlastnící zbraně hromadného ničení, které jsou mimo jakoukoli kontrolu. Dá se mimo jiné i očekávat, že tyto zbraně se budou šířit nejen do jiných států s autoritářskými nebo jinak nepředvídatelnými režimy, ale technologie se brzy dostanou i do rukou autonomních teroristických skupin (zmíním Hizballáh, i když nyní očekávám debatu ohledně charity a dobročinnosti Hizballáhu a jejich mírumilovnosti). S otázkou, proti komu je systém namířený se vrátím i k tomu pro koho je určený.
Radar není osamoceným zařízením, které by chránilo z brdských lesů celý svět, nebo jen Ameriku, ale bude součástí celého komplexu protiraketové obrany, jehož další části budou rozmístěné po celém světě. Radar v ČR není primárně určený k ochraně České republiky, a nikdy jsem to ani netvrdil, ale celý budovaný systém bude chránit i Českou republiku.
Na závěr si dovolím malou poznámku ohledně zdravotních rizik. Slýchám, radar může ničit lidské tkáně. Je to holý nesmysl, protože radar ze své podstaty nemůže „lidské tkáně“ „usmažit“ a není jediný svého druhu v Evropě. Jen namátkou další radary jsou umístěné ve Velké Británii, Dánsku nebo Japonsku. V žádné z těchto oblastí nebyl potvrzen žádný takový případ a dokonce ani zvýšený výskyt rakoviny po vybudování základen, což je druhý, stejně nesmyslný argument, který často slýchám. K tomu bych jen dodal, že Česká republika patří k zemím s největším výskytem rakoviny tlustého střeva na světě a z mnohem přízemnějších důvodů – kromě jiného, z nevhodné stravy a nedostatku pohybu.
Snad jsem pomohl vyvrátit několik mýtů, které tak často slýchám. Pakliže jsem je nevyvrátil dostatečně, doufám, že jsem alespoň přispěl do debaty, která je nebo by měla být základem demokracie.
V perexu použita fotografie z www.radarbrdy.cz ; autorem druhé fotografie je můj kolega J. Zoser
