Jízda mezi Plzní a Prahou se dá v těchto dnech směle přirovnat k očistci. Více jak jedna třetina ze stokilometrového úseku dálnice je svedena do jednoho pruhu, vyhnout zácpě se rovná zázraku.. A kalamitní stav bude zřejmě trvat až do jara.. A to vše jen proto, aby silničáři nepřišli o dotace?
V létě nás „údržby silnic“ masírují, že letní uzavírky, objížďky a opravy silnic musíme přežít proto, že je většina obyvatel na prázdninách. Teplé počasí opravám přeje. Dobrá. Tuto argumentaci o opravě všech možných komunikací dokáži přijmout. Čert to vem. V létě se snášejí dopravní zácpy docela dobře, svítí sluníčko, člověk se těší na volno, no prostě, dá se to přežít. A hlavně opravovat silnice v takovém počasí se zdá být „logické“ a „standardní“.
O to víc udivuje současný stav na dálnici D5, která je jednou z nejfrekventovanějších po D1 na Brno. Více jak třetina ze 100 km dálnice je svedená do jednoho pruhu. Právě „odstartovaly“ práce na úpravách povrchu. Co na tom, že prší, mrzne nebo sněží. Koho z odpovědných zajímá, že po zimě bude stav vozovky v mnohem horším stavu než před tzv. úpravou.
„Vážení, nic se neděje, přece ty peníze nevrátíme“. V příštím roce bychom totiž podobné „zvěrstvo“ nemohli zopakovat. Jenže opravy se nekonají, ve skutečnosti to vypadá tak, že okolíkované úseky zejí prázdnotou, občas někde nečinně trčí bagr. Dělníci nikde, stavební stroje nikde, jen zúžené pruhy a signalizační kužely. A to nemluvím o tom, že nikoho ani nenapadne, aby kužely, které vymezují jízdní pruh, čas od času urovnal. V ranní či podvečerní špičce pak cesta do/z Prahy trvá i dvě hodiny.
A celá tahle situace zřejmě vyplynula z toho, že nějaký koumák vymyslel systém dotací na kalendářní rok, takže většina firem se snaží tyto dotační peníze na poslední chvíli získat a utratit. Přímo se nabízí srovnání s naší socialistickou ekonomikou – peníze se musí „proinvestovat“, ať to stojí, co to stojí. To je zřejmě i případ plzeňské dálnice, protože jinak si tento stav nedovedu vysvětlit.
