Předsedo, k čemu je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost?

Ti, co si dopředu myslí, že Senát, Poslanecká sněmovna a politici vůbec, jsou v Česku k ničemu, tak neztrácejte čas a dnešní článek ani nečtěte. Pro ty, co zajímá, čím se zabýváme a chtějí vědět, proč to děláme, tak neváhejte. Chci Vám představit senátní výbor, kde mám tu čest být předsedou a který se zabývá otázkami zahraniční politiky a bezpečnosti státu.

Od doby, co jsem byl zvolen do zastupitelstva a posléze do Senátu, slýchám jedny a tytéž stesky. „Politici jsou k ničemu!“ „Ani nevím, k čemu to je a proč tam jsou?“ „Co je to za výbory v Senátu?“ „Za co berou peníze?“ Dalo by se najít dalších tucet podobných otázek a na většinu existuje velmi jednoduchá a prostá odpověď. Jestli to nevíte, tak se svého zvoleného zástupce zeptejte! Většina lidí se ale neptá, protože se nezajímá. Nebo prostě je jednodušší naházet trochu špíny, zanadávat nebo postěžovat si, ale neangažovat se.

A tak, když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře a proto Vám představím Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze svého pohledu a klidně se mě ptejte víc!

Celý Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se skládá z 10 senátorů, z nichž se každý specializuje na určitou oblast nebo rezort. Jako celek následně jednáme o zahraniční politice a obraně státu. Těžiště legislativní činnosti spočívá v projednávání mezinárodních smluv, dohod a zákonů, které souvisejí s bezpečností státu a jeho mezinárodním postavením. Nejde však jen o práci na konkrétních zákonech, ale aktivně spoluvytváříme zahraniční politiku – přijímáme zahraniční delegace, velvyslance a jednáme se zahraničními experty. Celá agenda je koordinovaná s ministrem zahraničí a zahraničním výborem Poslanecké sněmovny. Další oblastí jsou mezinárodní smlouvy, které doporučujeme k ratifikaci, jednáme o vysílání vojáků na zahraniční mise a projednáváme další otázky, které se týkají bezpečnostní politiky státu.

V současné době asi nejdůležitějším a hlavně nejdiskutovanějším tématem i v našem výboru je žádost USA o umístění části systému protiraketové obrany na našem území. Můj názor na výstavbu radaru v Brdech už jsem zmínil ve svých dvou předešlých příspěvcích na blogu a proto bych se nerad opakoval. Výbor posuzuje žádost ze všech hledisek a navrhuje možné podmínky. Následně výbor vyhotoví doporučení, kde zohlední veškeré své výhrady nebo nedostatky a případně předloží kolegům v Senátu k hlasování. Tato část problematiky radaru na našem území je však velmi předčasná, Česká republika stále vede jednání, jejichž závěr stále není znám a o výsledku jako takovém budou hlasovat obě komory Parlamentu České republiky.

Výbor však jedná o mnohem širším okruhu otázek než je umístění radaru v Česku. Při každém jednání je na programu přibližně deset bodů, ke kterým musíme zaujmout stanovisko. Pro názornost, naší povinností je zabývat se mimo jiné legislativními akty EU souvisejícími s obranou a zahraniční politikou nebo seznámit se s dohodami, které vyžadují ratifikaci a následně s výsledky práce seznámit kolegy v Senátu, kteří o ratifikaci hlasují. Jednou z takových smluv byla v poslední době např. Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a USA, kterou jsme řešili na poslední schůzi výboru. Z těch dřívějších to byla například Dohoda o našem přistoupení do tzv. Schengenského prostoru, tedy mezi státy EU bez hraničních kontrol. Tato Dohoda vstoupí v platnost 1.1.2008 a zjednoduší nám cestování po státech EU.

Problematika zahraniční politiky a obrany je velmi komplexní a nestojí jen na ministerstvu nebo jednotlivých výborech. Mým cílem ve výboru je najít debatou a konstruktivními nápady celkové řešení toho určitého problému, který před námi stojí. Věřím, že se nám to v mnoha otázkách daří, někde naopak nejsme tak úspěšní, jak bych si sám představoval. Ale o tom je demokracie a politika. Vždy jde o hledání kompromisu. A to by si měli čtenáři občas při psaní svých leckdy nemístných poznatků uvědomit. A nelíbí-li se Vám to, tak máte dvě možnosti: jít do politiky a změnit to nebo kontaktovat toho, koho jste volili a chtít po něm jasné stanovisko. Tímto závěrem možná předstihnu ty, co píší komentáře pod mé články a ještě odpovím dopředu na nějaké otázky:

1. 
   Ne, nepodařilo se všechno.
2. 
   Máte-li jiný názor, argumentujte, ale neuchylujte se k vulgárnostem.
3. 
   Chcete se zeptat? Zeptejte se svých zvolených zástupců, od toho tu jsme!