Po 18 letech soud uznal vinnou Ludmilu Brožovou-Polednovou z vraždy Milady Horákové. Dostala osm let natvrdo. O to lépe. Ne snad proto, že mám radost z toho, že půjde někdo v takovém věku do vězení (i když zřejmě ze zdravotních důvodů stejně nepůjde..), ale proto, že bylo učiněno spravedlnosti zadost. Dostala však trest za Miladu Horákovou. Už ne za to, že v dalších procesech pomohla do vězení dalším desítkám jiných – např. v procesu s řádovými kněžími. Stejně jako nebyli souzeni ti, co byli zodpovědní za jiné procesy. Spravedlnost nedostihla ani soudce, kteří posílali chartisty nebo členy Jazzové sekce a další do kriminálu. Někteří soudí dodnes a někteří dokonce povýšili. Z celé plejády politiků, policistů či vojáků sáhla justice na málokterého..
Mám upřímnou radost, že máme první rozsudek nad prokurátorkou, která se podílela na politických procesech padesátých let. Z procesu s Miladou Horákovou byla posledním z žijících aktérů tohoto, komunisty zinscenovaného, monstrprocesu. V tomto případě justice naštěstí předběhla čas. Druhý z prokurátorů, který byl obviněn spolu s Brožovou-Polednovou, zemřel.
Během soudního procesu s Ludmilou Brožovou-Polednovou byly však slyšet hlasy, že tak starou paní (už jen schází jí nazývat prošedivělou hodnou babičkou) už nemůžeme soudit a přece žádný rozumný člověk jí nemůže nechat poslat regulérně do vězení. A já se ptám, proč ne?
V politických procese
ch v 50. letech, stejně jako v letech následujících, se nikdo vězňů a domnělých rozvracečů režimu také nikdo neptal, jak se cítí, kolik je jim let nebo jestli mají doma rodinu. Nedávno jsem psal o Bryksovi, připomeňme, že tomu nedali ani léky, na které měl nárok a v uranovém dole zemřel! A zastal se ho snad někdo? Nebo byli poté bachaři na ostatní vězně v uranových dolech milejší? Ne! Nikdo se na ně neohlížel. Vlastně byli všem lhostejní a perzekvovány byly jejich rodiny, děti i příbuzní, a to kvůli smyšleným a vykonstruovaným obviněním, které právě lidé jako prokurátorka Brožová-Polednová připravovali. Nejen pozůstalí se nyní domáhají nápravy. Celá společnost by to měla vyžadovat, protože jen tak se zbavíme jha totalitního myšlení a očistíme tím svědomí českého národa.
Odpověď na otázku, zda máme bránit spravedlnosti v napravení křivd z nějakých humanistických ideálů zní - ne. Současná mladá generace i generace další, by měly vědět, že se něco tak strašného stalo a nestačí o tom psát v učebnicích. Musíme jim ukázat, že zlo bylo potrestáno a byla nalezena spravedlnost a zjednána náprava.
Stáří ani nemoci by se tedy v procesu hledání spravedlnosti neměly brát v potaz, pakliže některý člověk vědomě spáchal zločiny proti lidskosti. A komunistické zločiny takovými činy nade vší pochybnost byly.
Přes to všechno nebo právě proto mi je ale jasné, že se opět některý z diskutérů pod rouškou humanity (stejně jako anonymity) a lidskosti do mě, lidově řečeno, „naveze“.
