Kyšice. Malebná vesnička u Plzně. Místo, kde nezapomněli na hrdinství. A já měl tu čest být u toho a popřemýšlet, co dnes znamená hrdinství a statečnost. Jak říká jedno rčení, hrdinů jsou plné hřbitovy.. Ale jsou právě hrdinové, co přežili a které jsme pohřbili my sami, tak se chci vrátit v dnešním článečku k tomu, proč je dobré stavět pomníky jako je ten v Kyšicích..
Kyšice, 22.9.2007
Při pohledu na plukovníka Václava Straku, který ve svých 93 letech v sobotu v Kyšicích poklepával základní kámen památníku, mě napadlo jediné. Jak dobře je, že tihle lidé se dožili našeho vděku. Vystavění památníku, který je věnovaný oddílu Československé obrněné brigády, která právě sem dorazila před více než 60 lety na demarkační linii určenou Spojenci asi není tím největším vděkem, kterého jsme schopni.
Určitě nevynahradí to, že tihle hrdinové statečně bojovali za vlast. A tahle vlast je pak šmahem poslala do lágrů a pracovních táborů nebo je donutila emigrovat. Ignorovala je, zostudila i fyzicky likvidovala.
Takový památník nic z toho nesmaže. Ba ani jim nevrátí kamarády, kteří zemřeli za války i v lágrech a určitě ne léta, která jsou nenávratně pryč. Ale i tak je takový památník ukázkou toho, že jsme si vědomi, jakých křivd se na nich komunistický režim dopustil. Nemusím připomínat, že mnoho lidí má krátkou paměť! 18 let svobody nepomohlo k tomu, abychom rehabilitovali a napravili křivdy totalitárního režimu, který zasel tolik zla. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak snadno může zlo opět vyrůst. A v souvislosti s růstem volebních preferencí celé levice je objektivně řečeno, čeho se obávat.. Ale to může být téma na jindy..
V Kyšicích u Plzně se rozhodli tyhle křivdy napravit a ukázat veteránům, že si jejich statečnosti a činů vážíme. Možná, a to je nejdůležitější, chceme mít jejich hrdinství stále před očima abychom ho mohli předat dalším generacím. Hrdinů a statečnosti není nikdy dost. A jaké jiné poselství by takové kameny a památníky měly mít než při pohledu na ně říct mladým: Tihle lidé statečně bojovali a zasloužili se o naši svobodu, na to nikdy nezapomeňte! A tak jen dodávám: „Lépe později, než nikdy“!
