Ještě před několika měsíci se politici holedbali, jak budou olympiádu bojkotovat, jak budou na Čínu přísní. Za několik málo hodin začnou olympijské hry. Bojkot a přísnost zůstaly jen na papíře. Prázdná gesta, prázdná slova, lichá předsevzetí. To je svět versus Peking 2008.
Po událostech v Tibetu byly noviny plné komentářů a silných slov. Politici se předháněli v kritice čínské politiky, hlasitě křičeli, jak do Pekingu nepojedou. Pravda většina neřekla, že nepojedou do Pekingu kvůli tamnímu režimu, jako omluva jim posloužily zástupné důvody rodinné nebo zdravotní, většina ale byla zajedno, že budou, do jisté míry, olympiádu v Číně bojkotovat.
S blížícím se zahájením, světe div se, je všechno jinak a názory se mění. Není to problém jen českých politiků, kteří neodolali a přece jen do Pekingu vyrazí. Názor změnil Nicolas Sarkozy, který přece jen na zahajovací ceremoniál dorazí. Neodolal dokonce ani český ministr vnitra. Je to vtipné, že zrovna on, který se snaží v Česku prezentovat jako velký komunistobijce se pojede dovolenkovat do Číny. Omluvou má být to, že si to platí sám? Děláte si snad legraci, pane ministře? Nebo snad jedete do Číny pro inspiraci, jak pokračovat v policejní reformě?
Názorové veletoče předvádějí i mezinárodní činovníci. Prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge dokonce přiznává, že sice s lidskými právy není vše v pořádku, ale ze své pozice nemůže nic dělat, prý je to v jiném zájmu. „Samozřejmě pro mě lidská práva znamenají hrozně moc. Ale kvůli státnímu zájmu nemůžu jít v tomto tématu do detailů." (citát zde) Není mi jasné, jaký státní zájem měl na mysli, bohužel ve svém alibismu šel za několik dní ještě dál, když vzkázal nespokojencům, aby konečně přestali kritizovat a začali si her užívat.
Sportovcům jejich velký sportovní svátek neberu a přeji jim hodně štěstí a málo smogu. Politikům však vzkazuji jediné, olympijské hry, ať se tomu bráníme, jak chceme, jsou i politickou přehlídkou. Bylo to tak v Berlíně, Mnichově, Moskvě i Los Angeles a bude to i letos v Pekingu, nepodporujte svou přítomností zrůdný režim, kde lidská práva nejsou nic a obyčejný člověk neznamená nic víc než levnou pracovní sílu!
Přečtěte si o olympijských hrách v Pekingu: Peking a Soči.. olympiády, co mají leccos společného; Disharmonická „Cesta harmonie“ a česká (ne)rozhodnost; Jste.. (doplňte cokoli). Vezete se jen na vlně kolem olympiády..; Hrdina-nehrdina a zklamání z Českého olympijského výboru; Alibismus politiků a olympijských bossů nebo „Do Pekingu nejedu!“.
