Bylo dobrým zvykem uzavřít po dobu konání olympijských her příměří a přerušit během těchto svátků boje. Myslím, že nikoho ani nenapadlo v takovém období válku začínat. A najednou tu máme zase jedno "prvenství", prvenství nanejvýš pochybné a odsouzeníhodné. Rusko nám a celému světu chce dokázat, že je velmoc, že si může dělat co chce, bez ohledu na světové mínění. Ruští jestřábi si vybrali Gruzii, která jim už dlouho leží v žaludku. Vadí jim snahy Gruzínců začlenit se mezi demokracie západního typu. Rusko svými výhružnými prohlášeními provokovalo a připravovalo svět na možný konflikt již dlouho. V těchto dnech se odhodlali. Boje se rozhořeli naplno.
Rusové využili situace, kdy celý svět upírá zrak jiným směrem – na olympijské hry v Pekingu a udeřili. Od nešťastného uznání samostatnosti Kosova mezinárodním společenstvím drží Rusové v ruce silný argument pro odtržení Jižní Osetie a Abcházie od Gruzie. Používají k tomu praktiky, které tak skvěle ovládají, praktiky jako ze studené války – tajné přelety, propagandu, rusifikaci. Kde jen jsme asi slyšeli slova, že mocná Říše nestrpí, aby jeho občané trpěli pod nadvládou jiných, méněcenných…?
Před několika málo dny skončilo ruské údajně „protiteroristické“ cvičení na kavkazské hranici. Reakce Gruzínců byla pochopitelná a dala se očekávat. Na druhé straně hranice proběhlo mezinárodní vojenské cvičení za účasti Američanů. Samotný název cvičení byl takříkajíc vypovídající – „Okamžitá odpověď 2008“. Na letošním horkém kavkazském létu má vinu i mezinárodní společenství. Od summitu NATO, kde Gruzie nedostala pozvánku do NATO, cítí Rusko převahu. Když k tomu přidáme i již zmíněný precedens Kosova, byl malér na světě.
Dnes zbývá jediné. Postavit se jednoznačně na stranu Gruzie a pomoci ji v hledání cesty, jak ze současné situace ven. Rusko si nárokuje Zakavkazsko jako svou sféru vlivu. Jako by studená válka ani neskončila, chovají se přesně podle scénářů z doby dávno minulé. Mezinárodní společenství nesmí strkat hlavu do písku, nestačí jen vágní formulace o ruském „uličnictví“ nebo o jakési „formální“ podpoře Gruzie. Musí se jednat! Nemohu si pomoci, zase mě napadá ta podivná paralela s jistým malým státem uprostřed Evropy, rokem 1938 a chvástáním rádoby spojenců, jak pro svět „zachránili“ mír…
Drtivá většina obyvatel v Gruzii je pro vstup do mezinárodních struktur, včetně NATO a EU, a to z jednoho prozaického důvodu – z konstantní obavy z ruských ambic. Nepodpoříme-li zavčas a se vší vážností Gruzii, velmi pravděpodobně můžeme očekávat konflikty i v jiných oblastech – Dagestánu, Ázerbájdžánu nebo ve vzdálenějším Čečensku. Rusové se totiž myšlenky na Velké Rusko nikdy nevzdali a pořád uvažují přinejmenším v hranicích bývalého Sovětského svazu. Možná se to demokratickým rozumbradům a mírotvůrcům nezdá, ale Rusko a jeho mocenské sny jsou pro celý svět vážnou hrozbou. Momentálně je to Gruzie... Kdo bude další?
O situaci v Gruzii v článcích: Peking a Soči... olympiády, co mají leccos společného nebo Rusko útočí. A koho vlastně zajímá osud Gruzie?
