„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“ Myslíte, že komentuji společenskou situaci nebo politiku po roce 1989, v roce 2006 nebo 2008? Zkuste hádat..
Aplikovat by se zřejmě dalo jakékoli datum porevoluční české éry, leč chyba lávky, tohle je přesně 70 let starý komentář, který napsal Karel Čapek do Lidových novin.
Škoda. Platí to dodnes. Karel Čapek je můj oblíbený autor, do svých příběhů vepsal nehynoucí pravdy. A tahle je jedna z nich.
Ať je doba jakákoli, najdou se lidé dobří a slušní, stejně jako se najde dostatek hajzlíků. Ti jsou vidět a slyšet až až. Je to nevyzrálou společnosti, která jim popřává sluchu. Stejně jako v roce 1938, tak i v roce 2008, byla a je naše demokracie mladá. Dvacet let svobody je málo na to, aby vyzrála, stala se sebevědomou, aby věděla co chce a kam a jakou cestou jít. Stejně jako mladí lidé, kteří upřednostňují krátkodobé zisky, i ta naše mladá demokracie si zatím neurčila své cíle a ambice. Jde jen po tom, co může mít hned.
A „HNED“, to znamená pro většinu konzum. Domy, auta, plazma, laptopy, mobily.. Hypermarkety, supermarkety.. Věci. Efemérní štěstí. Stačí, aby nešel proud nebo došel benzín a můžeme se jít i s tím vším, lidově řečeno, klouzat. Neříkám, že bychom se měli vrátit na stromy nebo že bychom se měli všech výdobytků moderní doby vzdát. Jen by chtělo občas se zastavit a zamyslet se nad budoucností, nad hodnotami, o kterých mluví třeba Karel Čapek – slušnost, věrnost, solidarita, víra, charakter člověka. Hodnoty, které bychom chtěli v naší společnosti ctít a které zatím v české společnosti chybí obecně.
Chybí politikům stejně jako lidem jiných profesí. V každé profesi existují lidé dobří a špatní. Pomohu si Gaussovou křivkou – těch s morálním kreditem a těch, co vůbec netuší, co to morálka je, je asi tak stejně a mezi nimi křivka roste do tvaru zvonu, přičemž těch obyčejných a normálních lidí je tedy úplně nejvíce.
Občas se zdá, že v naší společnosti mají zatím navrch ti z toho charakterově nevábného spektra křivky. Bude to asi tím, že ti hajzlíci a křiklouni jsou více slyšet. Přesto zůstávám optimistou. Stejně jako my, jako naše děti vyrostou z takového telecího období a dospějí, stejně tak se to jednou povede i celé naší společnosti. Nestane se to samo od sebe, musíme pro to něco udělat a nejlepší bude začínat vždy u sebe.
