Projevy, proslovy, hesla, prázdná slova. Papír či billboard snesou vše. Jak říká klasické české přísloví, „dvakrát měř, jednou řež“. Se slovy je to stejné. Každý by měl pečlivě vážit slova než je vypustí z úst. U politiků by to mělo platit dvojnásob, nejen ve volební kampani. Vyřčeného je totiž mnoho, skutků málo a lidé jsou již přesyceni falešnými sliby.
Slovo je skupina hlásek tvořící celek s ustáleným významem. A tento význam by se měl i dodržet a nepřekrucovat tak, jak to vidíme na billboardech, v novinách či ve volebních materiálech. Někdy mám dojem, že je cílem ustálený význam slov nejen účelově překroutit, ale že někteří politici skutečný význam slov snad ani neznají.
Možná jim to radí reklamní a mediální společnosti, kdo ví? Existují slova, která upoutávají pozornost více než jiná a tak je používají. Billboardy politiků jsou v letošní nekončící kampani, která je hodně drahou kabaretní směsí slibů a vzájemného osočování, toho důkazem. Tradice, korupce, odpovědnost, budoucnost, klientelismus, problémy, změna, prosperita… Magická to slova pro voliče.
A tak všichni mluví a mluví. Na volebních mítincích, při otevírání silnic, na pietních aktech, kdekoli. Moc slov. Řekl bych až opojná moc slov. Ale kde jsou činy? Jsou za tolika slovy nějaké konkrétní činy? Kolik procent použitých slov má za sebou konkrétní skutky, které by pomohly občanům této země?
