Z regionálního tisku jsem se dozvěděl o tom, jak plzeňský hejtman získal pro jistou spřízněnou nemocnici dotaci 64 milionů korun. Další, tentokrát 113ti milionová dotace, putuje do rodiště náměstka hejtmana. Podle vyjádření obou prý však nejde o střet zájmů. Jde o něco jiného. (Výsledky 2. výzvy naleznete ZDE.)
Pro ty, co nežijí v regionu „Jihozápad“ (Plzeňský a Jihočeský kraj) si dovolím krátce shrnout informace, které proběhly tiskem (např. ZDE). Hejtmanovi Plzeňského kraje Petrovi Zimmermannovi (ODS), který má osobní zájmy v soukromé nemocnici Privamed, přiklepli z druhé výzvy Regionálního operačního programu dotaci přes 60 milionů korun na pavilon jednodenní chirurgie. Kdyně, v níž je tohoto času místostarostou současný náměstek hejtmana a také poslanec Parlamentu České republiky Vladislav Vilímec (ODS), získala dotaci 113 milionů na projekt „Vodní svět – Centrum vodní zábavy Kdyně“. Pan poslanec Vilímec, dobrý klavírista, je spojován i s další dotací z tohoto programu ve výši 13 milionů korun na nástroje pro konzervatoř.
Oba dva shodně v tisku prohlašují, že o žádný střet zájmů prý nešlo a vše údajně proběhlo standardně (jejich reakce ZDE a ZDE). Hejtman se hlasování v případě svého projektu zdržel, protože je s nemocnicí spojen a navíc regionální radě, která o přidělení jednotlivých dotací rozhodla, předsedá.
Zákon tedy porušen nebyl a jak říkal Jan Werich: „A jedeme dál močálem černým podél bílých skal!“ Problémem české politické sféry, a naší společnosti obecně, je podle mě nedostatek morálky, pokory a občas i studu, časté nerespektování psaných i nepsaných pravidel, ale i nedostatek smyslu pro dodržování pravidel fair play.
Na všechno přece nemusí, ba dokonce ani nemohou být zákony, vyhlášky, nařízení a předpisy. V této souvislosti mě napadají slova filozofa Senecy, který to dle mého soudu vystihl naprosto přesně: „Co nezakazuje zákon, to zakazuje stud.“
Něco se prostě už z pouhé slušnosti nedělá a především politici by v tomto měli jít sami příkladem. Dotace by takto neměly být spojovány se jmény a osobními zájmy politiků, tím spíše, když o takových dotacích oni sami nebo jimi řízené rady rozhodují nebo když politikům blízké firmy mají z takovýchto dotací prospěch. Výše zmíněná dotace nemocnici, na níž je osobně zainteresován krajský hejtman, vzbuzuje oprávněné pochybnosti, zvláště pak v souvislosti s podzimními krajskými volbami, v nichž už současný hejtman na tento post nekandiduje. Má snad být tato dotace konečnou tečkou za působením hejtmana ve funkci?
O smysluplnosti a účelnosti dotací, zvláště té na projekt „Vodní svět“ ve městě, které má všeho všudy 5100 obyvatel, ať rozhodnou odborníci. Takové právo si nepřisvojuji. Problém však vidím v rovině etické a morální. Mimochodem, v souvislosti s názvem projektu mě napadá úsměvná spojitost s jistým hollywoodským velkofilmem Kevina Costnera, který, jak se nakonec ukázalo, skončil velkou ostudou a byl jedním z největších propadáků všech dob. Ale nemusíme vlastně chodit až do Hollywoodu, stačí se trochu porozhlédnout po Česku a připomenout si fiasko absurdního „vodního veledíla“ v obci Bublava, kde se naprosto zbytečně roztočily ze státního rozpočtu stamiliony a výsledek se rovnal nule. Tam však nehrály hlavní roli eurodotace, ale peníze z každoročního "porcování medvěda" v Poslanecké sněmovně.
Jistě, zákonná pravidla zřejmě v popsaném případě porušena nebyla. Zákon nic takového, k čemu došlo, výslovně nezakazuje. Někdo se teď dokonce může cítit dotčený, že jsem si dovolil napsat takový komentář. Obyčejný selský rozum a normální lidský takt ale jasně velí, že něco podobného by se ve slušné zemi prostě dít nemělo! Nepsané normy, slušnost, tradice a morálka, smysl pro fair play, nikoliv formální lpění na textu zákonů, ale hledání skutečného významu a smyslu předpisů. To je to, co může dát vzniknout zdravému základu společnosti, na kterém může tahle republika, spojovaná právem se jménem a myšlenkami T.G. Masaryka, dál stavět. Je to o tom, že slova a činy mají být v souladu. Když tyto principy nebudeme ctít a dodržovat, budou si lidé o politice a politicích bohužel nadále myslet jen to nejhorší.
O společnosti i v článcích O všudypřítomném konzumu a nezbedných školácích nebo O té mladé demokracii.
