Jsi náš/naše, když se ti daří!

O filmu Once jsem zaslechl náhodně ještě v době, kdy o něm většina neměla v Čechách ani tušení. A právě tenkrát mě překvapilo, že nějaká Češka hraje ve filmu, který má ve Státech takovou popularitu. Nějakou dobu jsem pak o Once neslyšel, až do doby uvedení premiéry do českých kin a jejich koncertu v Lucerně. Ohlasy těch, co je znají, byly nanejvýš pozitivní. Ohlasy těch, co dělají, že je znají, přesně opačné. Mirka Spáčilová napsala o Once coby filmu „s kýčovitými kousky“, že je to „film, který nic neřeší“ a že leitmotiv „hudby a lásky zabírá, ale zázrak kinematografie vypadá jinak“. Když byla možnost, že by duo Irglová/Hansard získalo Grammy nebo Oscara, nějaký český dobrák je udal. Když po tom všem oscarovou sošku získali, tak se všichni můžou přetrhnout, jaký je to český úspěch. Fakt? Spíš to ukazuje na hezkou českou povahu – jsi náš/naše, jen když se ti daří. Jinak? To si ještě rozmyslíme!

Markétě Irglové a Glenu Hansardovi patří veliké gratulace. Jsou fakt dobří. Jedou si po své linii a dělají práci, která je baví. A dosáhli fenomenálního úspěchu díky své píli a nápadům. To se hned

tak nevidí. Klobouk dolů, dosáhli jste něčeho, co se jen málokomu podaří – děláte svou práci setsakramentsky dobře a získali jste Oscara.

Také se o vás tady strhl neuvěřitelný zájem! Najednou vás všude chtějí, na Českém lvu i na Andělech 2007. Dokonce by se prý mohla stát Irglová Skokanem nebo Objevem roku, jak jsem se dočetl v novinách. Zarazilo mě to. Je to ocenění, po kterém touží, když získala Oscara? A proč se o ní nemluvilo jako o "Skokanovi", když měla získat Grammy a nezískala? Nebo vůbec před tím než začali s Glenem Hansardem sbírat ceny po celém světě?

Zajímalo by mě, jestli by se takový humbuk strhl v případě, že by tohle duo Oscara nezískalo. To by asi o ně v Čechách takový zájem nebyl. To je každopádně vidět i na návštěvnosti filmu. Once navštívilo za celou dobu jen třikrát více lidí než pohádku Zdeňka Trošky za jediný týden. No snad se to teď změní. Tedy teď, když jde film na DVD, tak si ho třeba někdo i koupí, když mají toho Oscara.

Co mají Oscara se přece všechno změnilo. Najednou jsou Češi, snad jsme si přivlastnili oba -  i pravého Ira Glena, vždyť, když zpívá s Markétou, jak jí familiérně všichni oslovují. Patří to asi k české nátuře. Když jde někdo do ciziny, stane se z něj cizák, asi se mu u nás nelíbilo, že jde za lepším. Když však ten cizák získá prestižní ocenění nebo se stane slavným, tak to už není cizák – je to naše Markéta, náš Miloš Forman, náš Jan Pinkava.. Spojuje je jedno, všichni dostali sošku Oscara a v Čechách by po nich ani pes neštěkl, kdyby nebyli v cizině tak dobří. Takže se příště chytněme za nos - nejsou dobří díky České republice, i když je skvělé, že z ní pocházejí a je navýsost dobře, že jí dělají v cizině tak dobrou reklamu.