Dva pohledy na politickou kulturu

A je to tady. Nesmiřitelný boj pokračuje. Politická scéna se po prezidentských volbách nejen neuklidnila, ale doslova víří ještě víc. I já, který hledám kompromisy a snažím se jednat s každým na rovinu a v rámci slušného chování, jsem se setkal s něčím, co jen lze těžko popsat. Byl jsem pozván mexickým velvyslancem, abych ho doprovázel na jeho návštěvě Plzně. Rád jsem nabídku přijal, protože mé rodné město je partnerským městem mexického Monterrey a plánujeme mnoho kulturních a vzdělávacích projektů. Ale ouha, ve chvíli, kdy jsem s Jeho Excelencí dorazil na hejtmanství Plzeňského kraje, byl jsem odmítnut hejtmanem Petrem Zimmermannem z ODS se slovy: „Vzhledem k prezidentské volbě, budu rád, když odejdete!“

Setkal jsem se s Jeho Excelencí José Luis Bernalem, velvyslancem Mexika, asi před dvěma týdny. Nejednalo se jen o zdvořilostní návštěvu v Senátu, ale mluvilo se o konkrétních věcech, které se dají ve vzájemných vztazích podniknout. Při té příležitosti mi připomněl, že rád zavítá do Plzně, do města, které je partnerským městem mexického Monterrey. Bude tedy rád, když se k němu při jeho plánované návštěvě v Plzni přidám. Když jsme však přijeli do Plzně na hejtmanství, bylo mi zcela bez obalu řečeno panem hejtmanem, že si mou účast na setkání nepřeje a že mám odejít. Důvodů bylo při ruce hned několik. Nejprve mi pracovnice sekretariátu hejtmana sdělila, že se mnou nepočítali, že mají malou zasedačku a pro mě tam zkrátka už není místo. S nejtěžším kalibrem přišel ale pan hejtman osobně. Prý s ohledem na prezidentskou volbu a na mé rozhodnutí hlasovat pro prof. Švejnara si pan hejtman přeje, abych odešel. Kromě toho, že to bylo naprosto trapné a nevhodné, nechápu, co má společného volba prezidenta s návštěvou mexického velvyslance v Plzni.

Prý jsem z druhého tábora, tak nemám na hejtmanství co pohledávat, i když se s panem velvyslancem znám a osobně mě vyzval, abych ho doprovázel. No z ostudy ušitý kabát, pane Zimmermanne! Snad je to mládím pana hejtmana. Doufám. Jinak bych rád jemu i ostatním, kteří smýšlí podobně připomněl, co vlastně politika je. Je to služba lidem, kteří nám dali důvěru v naději a přesvědčení, že budeme pomáhat rozvíjet občanskou společnost a postaráme se o blaho spoluobčanů. Za to jsme placeni z veřejných financí, z daní každého z nás. Politika není boj dvou nesmiřitelných táborů, jak se pan Zimmermann domnívá. Za to nás občané neplatí!

K mé velké radosti se však kromě nesmiřitelných, bojechtivých jestřábů najdou i rozumnéa tolerantní holubice. A mezi takové patří i primátor Plzně Pavel Rödl. Jsem velmi rád, že u něj již program probíhal tak, jak měl a mohli jsme konstruktivně řešit nápady a podněty k rozvíjení další spolupráce nejen mezi partnerskými městy, ale i mezi Českou republikou a Mexikem, ať již jde o kulturní, nebo o vzdělávací projekty.

Přátelská, milá atmosféra, ve které se uskutečnilo setkání na plzeňské radnici bylo přesně v duchu slov, které pan primátor Rödl pronesl těsně před příchodem velvyslance: „Nemusíme spolu souhlasit ve všem, ale musíme se respektovat.“ Přesně tak. Nesouhlasem v jednom z mnoha témat, nelze zazdít spolupráci ve všech ostatních. Kam bychom pak došli! Pan Zimmermann by si měl uvědomit, že lépe být spolupracujícími partnery než nesmiřitelnými bojovníky. A jestli pan Zimmermann hodlá setrvat i nadále v politice, neměl by zapomenout, že slušnost a tolerance  jsou základem dobrých mezilidských vztahů. A že to jde bez osočování, napadání a invektiv, se ukázalo právě při setkání na Magistrátu města Plzně.