V 90. letech se o našich studentech tradovalo, že mají skvělé encyklopedické znalosti, ale chybí jim praxe a neumějí se zorientovat v reálném světě. Dnes jsou mladí otrlejší, ve světě se vyznají lépe, ale znalosti upadají. A rozhodně to není správné. Zkušenosti lze získat, ale kde chybí vědomosti a dovednosti, není na čem stavět. Jak chceme budovat vzdělanostní ekonomiku, když není z čeho vybírat a každý se uchytí jen díky tomu, že chybí pracovní síly? Když se mi do ruky dostala výzva Všem, jejichž hlas je slyšet, neváhal jsem ani minutu. Se systémem vzdělávání totiž nejsem spokojen a to z několika důvodů a protože jsou změny v nedohlednu, přidávám se i já k debatě o úrovni školství a vzdělání v Česku.
Česká republika má plus mínus 10 milionů lidí. Abychom obstáli, měli bychom v první řadě myslet na vzdělání mladých lidí. Vzdělaní a schopní mladí lidé potáhnou ekonomiku, dostanou šanci ve výzkumu a vývoji, přispějí k rozvoji nových oborů a odvětví. To je cesta, jak předehnat ostatní státy, malé či velké. Kromě lidského potenciálu totiž Česko nemůže investorům nic moc nabídnout. Školství a zdravotnictví jsou však oblasti, kde se politici bojí navrhnout změny, i když je to otázka de facto našeho přežití. . Já se však této debaty nebojím! Neuděláme-li změny hned, máme nakročeno stát se automobilovou manufakturou světa. V době růstu nás to trápit nemusí, problém nastane, až ekonomický boom pomine. I proto je výzva z matematicko-fyzikální fakulty tak důležitá.
Každý má dnes titul. To je velmi pěkné, ale jaký titul a k čemu? Na práce, kde dříve stačila kvalitní střední škola dnes požadují titul bakaláře. Je takový absolvent lepší? Co si budeme namlouvat, většinou ne. Větší počet českých vysokoškoláků totiž paradoxně neznamená vyšší úroveň školství ani vzdělanosti v české společnosti, nýbrž jen to, že se slevilo z některých požadavků, a že na vysoké školy se přijímá více studentů. Za každého studenta jsou peníze, tak proč jich nepřijmout víc? A to, že studenti mají vysoké školy rádi, to je také zřejmé. Oddálí se tím doba vstupu do zaměstnání a stát je živí o 3-nekonečně let více.
Nechci zde pomlouvat některé konkrétní školy, ale všichni je známe velmi dobře. „Potřebuji titul, tak půjdu třeba na … (a zde si doplňte název školy).“ Každý přece zná někoho takového! Problém ale nastává i na samotných školách, v jedné skupině se potkají ti, co jen potřebují „papír“ s těmi, co mají opravdu na víc a mají šanci obstát v tvrdé konkurenci. Ti pomalejší pak brzdí ty, kteří jsou, jednoduše řečeno, mnohem chytřejší, schopnější a lépe připravení. V případě stáží a praxí pak zabírají místo těm, kteří by byli na místo vhodnější, ale z nějakého důvodu si musí počkat. Ne vždy se totiž praxe a stáže rozdělují podle vědomostního klíče, někdy se prostě standardně přidělují studenti podle abecedy, jako např. na lékařské fakultě. Pak se může stát, že máte na praxi česky nemluvícího cizince, který nezvládá základní medicínské dovednosti, spolu s brilantním studentem, který má šanci stát se skvělým chirurgem. A co potom s tím?
Mělo by se začít od začátku, tj. výchovou od malička. Základní a střední školy by měly zůstat přísným sítem a hlavně základním stavebním kamenem pro život. Nejen, že by se nemělo slevovat z požadavků, osobně jsem pro, aby se některé požadavky ještě zpřísnily. Společnosti i firmy by měly vědět, že když má někdo ukončenou střední školu, má opravdu znalosti maturanta a neznamená to, že rodiče koupili na střední škole formulář s názvem „Maturitní vysvědčení“! V dnešní době by standardní výbavou maturanta měla být i slušná znalost alespoň jednoho světového jazyka. Co si budeme namlouvat na vysoké škole, která není primárně sociálně-vědní, filozofická, apod., prostě anglicky skoro nikdo neumí. Jak chceme takové studenty poslat na praxi např. do lékařského výzkumu do Spojených států, když si sotva řeknou o chleba? Obligátní výmluvou takových studentů je, že oni přece umí fyziku a biologii, a že u přijímacích zkoušek se angličtina nezkouší. Tím se ptám, no a co? To, co není u přijímacích zkoušek na vysokou školu nemá český maturant znát? Když už mluvíme o jazycích, dost často právě ze stejných důvodů, že studenti umí biologii a fyziku, nezvládnou ani jednoduché slohové cvičení v češtině! Nechci být hnidopich, ale i úroveň českého jazyka klesá, a kdo kdy řekl, že by např. lékař nebo inženýr nemusel umět česky? Že by si neměl umět popovídat s pacientem nebo zákazníkem? Vždyť i práce lékaře je z velké části o komunikaci s pacientem, o umění vyslechnout a popovídat si s ním i o běžných věcech, např. i o tom, co pacient čte nebo o co se zajímá.
To, že se na mě snese kritika, vím dopředu. Je to můj názor a snažím se rozvinout debatu o úrovni českého školství i o tom, jaká by měla být naše společnost za pár let. Upřednostňuji vzdělanou společnost jakou je třeba irská nebo finská. Jedině tak máme šanci uspět ve světě a dát najevo, že i s malým počtem máme jistou váhu v globální ekonomice.
Chtěl bych tedy zabránit školským experimentům a reformám, kde si každá škola za peníze daňových poplatníků bude dělat, co chce a učit, jak chce. Chci mít takové školy, kde studenti získají vědomostní základ potřebný do života, i část praxe, kde budou učit i lidé z tržního prostředí - odborníci, kteří dají dětem kromě znalostí i reálný pohled na život. Ptáte se kdo to zaplatí? Na státu by mělo stát základní a střední školství, kterému dá, kromě osnov i dostatek peněz. Spolufinancování např. ze strany podniků by mělo být umožněno v technických a ekonomických oborech, na vysokých školách by mělo být standardem ve všech oborech. Čeká nás dlouhá cesta. A změnu může podnítit každý, kdo má děti na škole. Debata nemusí vždy začít seshora, změny mohou nastartovat rodiče, politici i podnikatelé, kteří budou chtít změnu! Jen tak na to začne ministerstvo školství slyšet a potom i taková debata, kterou vyprovokovali učitelé z Univerzity Karlovy, má význam!
