Toto povídání píšu prvního jarního dne roku 2020 nebo, chcete-li, roku 7 526 podle nového slovanského kalendáře. Dle učení starých Slovanů, začíná nová epocha. Epocha světla. Teprve svítá. Nacházíme se v nejméně příjemné části dne
Když zaútočí nízké energie na vyspělou bytost, ona ví, že je musí přijmout a v sobě rozpustit. “Oni” vždy útočí na slabé místo a proto taková bytost ví, že jí to vlastně ukazuje, kde na sobě ještě musí pracovat. Taková bytost také dokáže ataku poznat. Nemusí to být ale úplně jednoduché.
Pro pochopení, jaké děje se v nás odehrávají, mám takovou názornější pomůcku. Představte si zrcadlo. Ale vy nevíte, že je tam zrcadlo a bytost v zrcadle nepoznáváte. Pro Vás je to nějaká cizí osoba, která s Vámi vstoupila do běžné interakce. Ale ta bytost dělá to nejhorší, co Vás rozčiluje nebo co Vám nejvíc škodí. Proč? No proto, že ta bytost v zrcadle jste ve skutečnosti Vy! Sami přece víte nejlíp, kde ublížit. Ale není to proto, abyste se naštvali a týden nespali, ale abyste “to” v sobě vyčistili. A protože jsme duše hříšné, tak těch ataků bude ještě mnoho. Žádné setkání není náhodné. Ve skutečnosti však nejde o ubližování. Je to jen nastavení zrcadla. Volba cesty je na Vás.
A jak to celé funguje?
Představte si, že se jen naštvete. Z Vašeho těla vylítne malý “oblak” energie o velmi nízkých vibracích. Ten nejspíš zanikne. Když se ale naštve dav, obláčky se spojí a může z toho vzniknout i reálná bytost. Nejblíže skutečnosti se asi nachází pojem “egregor”. Někdo tuto bytost cítí, někdo jí i dokáže vidět. Všem nám však mění životní podmínky. Je naprosto reálná. A je tím větší, čím víc je krmena.
Krmení je důležité. Je to především strach, nenávist a věnování pozornosti. Obluda se osamostatní, ale potřebuje žrát. V tu chvíli se snaží získat moc prostřednictvím nějakého šaška. Toho najde snadno a přihrává mu do cesty příležitosti, které mu pomáhají v cestě vzhůru. Třeba z něj udělá starostu nebo primátora nebo šéfa nějakého polonacistického davu. Nebo i nacistického. Ta cesta “vzhůru” samozřejmě vždy produkuje "krmení". Velké obludy ovládají velké hráče. A ty potřebují mnoho krmení. Všimněte si, že prakticky polykají celé národy. Menší obludky ovládají třeba jen ty naše kašpárky. Někteří si dokonce myslí, že slouží dobré věci. Procházejí např. různými stupni zasvěcení v různých organizacích. A často nemají tušení, čemu jsou vlastně zasvěceni. Čemu skutečně začali sloužit. Pokud někdo chce tyto loutky vidět, stačí připomenout: “Po ovoci poznáte je.”
Dále už je to, technicky vzato, jednoduché. Je sice potřeba posedlé osoby označit, aby se vědělo, s kým je právě “cloumáno”, ale pak už stačí se jich nebát a nenenávidět je. Velmi důležité je k nim nepřivádět pozornost – ta je velmi důležitou složkou stravy, kterou potřebují pro své “ochránce”!
Veledůležité slovo je také odpuštění – ve smyslu opouštění/opuštění. To ale neznamená, že nemůže přijít trest. Jen ten trest nesmí vycházet z nenávisti ani žádné jiné záporné emoce. Trest ve smyslu odrazení od následování.
S trestáním zrádců však není třeba tlačit na pilu. Jedna z vlastností egregora totiž je, že se jej ovládnutá bytost prakticky nedokáže zbavit. Zvlášť pokud to jsou takoví amorální, v podstatě neschopní (i když všeho schopní) slaboši, které vidíme kolem sebe. A když pak egregor nemá krmení zvenku, něco žrát musí. Zkrátka: nečeká je žádná hitparáda. Z výše uvedeného je také patrné, že je jen na nás, kdo bude tím krmením. Kdo se nechá vysávat.
Rozhodně se nehneme z místa, budeme-li mít (vlasti)zrádce na (jakémkoliv!) důležitějším postu mezi sebou. Můžeme tvrdit, že “Bůh se o vše postará”. To je jistě pravda, zvlášť máme-li správné úmysly. Ale ani tak nevyjdeme do mrazu a vánice v trenýrkách. Zkrátka o něco se musíme postarat sami. Bůh totiž nemá jiné ruce, než ty naše.
A to nejhorší nás čeká příště.
