Trošku jiný pohled na zrádce

Moje osobní zážitky a názory jsou cenzurované. Přesto, že se časem ukazují jako pravdivé. Např. článek o sebevraždách dětí v souvislosti s "opatřeními". Dnes se chci podívat na zrádce a vlastizrádce. Z dost jiného úhlu pohledu.

Jsem nakloněn myšlence, že na svět přicházíme s předurčením si něco prožít. Prožít si nějakou situaci nebo vztah a se ctí toto projít a prožít. To samozřejmě znamená také to, že už "nahoře" bylo domluveno, kdo pro nás bude partnerem a kdo nám našeho kolegu/protivníka zahraje. Nejde totiž jen o vztahy partnerské a situace příjemné.

Na nás je tuto hru zde pochopit, uchopit a zdárně vyřešit. A to je hned několik problematických kroků najednou. Jejich nepochopením a hlavně nevyřešením si na svá bedra nakládáme náklad daleko horší.

Jak to mám vypozorované, tak jakmile před tímto (řekněme domluveným) problémem uhneme, celou situaci výrazně zkomplikujeme. Nejen sobě. "Vesmír" musí zasáhnout, najít si nás a připravit nám tuto situaci znova. Většinou i s jiným personálním obsazením, ale prakticky vždy v silnějším/horším provedení. Aby nás do té situace znovu dostal, používá často velmi nevybíravé prostředky. Člověk poté sedí s hlavou v dlaních a říká si: "Jak jsem to mohl udělat?". Případně: "Proč se to muselo stát zrovna mě?" Bývají to situace velice bolestivé a nepříjemné a výše uvedené otázky jsou jen důsledkem našeho předchozího selhání a nepochopení. Vyplývajícího mimochodem i ze záměrného zatajování a zkreslování těchto všeobecných "vesmírných" principů.

Jinými slovy - nedá se z toho uniknout. Jednou si to vyřešit musíme. Pouze v případě, že "vzdorujeme" nad míru tvrdohlavě, budeme stejně jako počítačová "procedura" ukončeni a "hra skončila". Což také může být vysvětlením pro mnoho "nevyléčitelných" chorob. Které jsou nevyléčitelné přesně do té chvíle, než si uvědomíme, co v životě děláme špatně a rozhodneme se to změnit. Pak je najednou po nemoci. Zázrak? Ne. Jen se vracíme na svou cestu. Pokud máme zažité stereotypy, že bez léků to nejde, je to přesně to, co si máme myslet a je potřeba z tohoto mentálního programování rychle utéct. Nedovedete si ani představit, jak daleko od pravdy tato pomílená představa je.

Člověk, který nám "soupeře" hraje, má také své instrukce a svá zadání. Jejichž součástí je i případný trest. Ani on by neměl vybočit z cesty. Což např. znamená i to, že by neměl svoje kroky "přehánět". I škození má svoje mantinely. Ale překvapivě i (přiměřený) trest je součástí jeho cesty. Zde často děláme, jako "oběť", dvě zásadní chyby. První je ta, že před řešením situace uhneme a špatnost zůstane nepotrestána. Druhá chyba je ta, že místo trestu přijde (nepřiměřená) msta. Nevím co z toho je pro karmické vztahy horší. Tyto procesy přesahují lidské chápání a lze k nim přistupovat prakticky jen intuitivně, ze srdce. Jedno ze základních nepochopení je i to, že musíme odpustit a na vše zapomenout. To je součástí manipulace věřících určitými nečistými vůdci, kteří se takto chrání před oběťmi svých špatných činů. Odpuštění trest nevylučuje. Trest a náprava přijít musí, pomsta nesmí. Pravidla kolem "odpuštění" jsou složitější a nejsou tématem tohoto článku.

Pokud situaci obě strany uchopí správně - mohou ukončit a vyčistit karmickou vazbu. Pokud to uchopí špatně, naopak si do budoucna (oba) přitíží.

Teď se na to podívejmě z pohledu naší vlasti. Nechali jsme se oškubat v roce 1938. Pak jsme se s nadšením vrhli do experimentu v roce 1948. Který v kontextu reálií té doby chápu. Jen jsme nepostřehli, že byl připravován stejnými aktéry jako rok 38 a nakonec i rok 1917 v Rusku. Do čela dění se tak postupně dostaly ty samé figury, které stály i za rokem 1938. Nechali jsme si to znovu líbit a tím jsme se dostávali stále níž a níž. I v Sovětském svazu se na nás koukali skrz prsty jako na někoho, kdo nemá svou hrdost. Jako na podlézavé červy. (A to ještě netušili, čeho jsme schopni dnes!!!) Nevyřešili jsme si to a tak přišel rok 1989. Snad už nikdo nepochybuje, že to byla akce velmi pečlivě připravená. Do čela se nám dostaly snad ty neodpornější figury, které Zem kdy nosila. Ty samé rodiny jako v roce 38 i 48. Odporní vlastizrádci. Z pozemského pohledu zcela jistě. Ale pokud se na to podíváme z pohledu karmických zákonů, možná to byly odvážné bytosti, které nám sem přišly toto divadlo zahrát. V tomto směru jsme paradoxně zradili my je. Oni nás zrazovali skutečně, ale my se měli postarat o jejich odstranění ze společnosti a jejich potrestání. Naší nečinností jsme jim zabránili v tom, aby se karmický kruh uzavřel a vyčistil. Naší slabostí táhneme dolů i tyto, z našeho pohledu, velmi poškozené nelidské bytosti.

Z jejich pohledu bych to shrnul jako zoufalství:"Co ještě máme udělat, abyste pochopili, že Vás zrazujeme a že už Vám snad už ani víc škodit nemůžeme?"

Pro nás to znamená jediné. V tuto chvíli jsme jako národ na smrtelné postleli. A je úplně bezvýznamné, že 90% našich občanů je přesvědčeno, jak se teď máme všichni dobře a že nás čekají jen světlé zítřky. To brzy přejde. To co tu máme teď je už metastázovaná rakovina (společnosti) v terminálním stadiu. Ta už, dle mého názoru, nelze léčit běžným/alopatickým přístupem - nějakým současným "demokratickým" postupem - novou politickou stranou nebo něčím podobným.Ostatně je to vidět i na práci státních zástupců, policie i soudů, kteří naprosto neplní svou funkci. Za kterou jsou placeni. Námi všemi. Převedeno do jazyka medicíny - chemoterapie už nefunguje. Takto nastavená společnost zkrátka tak jako tak zemřela. Což nevidím jako tu nejhorší zprávu. Možná je to naopak dobře.

Teď už jde o nás, jako o národ, naší krásnou zem, náš krásný jazyk a tisícileté tradice. Máme poslední možnost se vzpamatovat. Což především znamená - pojmenovat si problém, označit a obvinit viníky, potrestat je, odstranit z našeho života a začít se sami starat o své vlastní záležitosti. Jinak v roce 2038 už žádná Česká republika ani Český národ nebudou existovat. A proč? Protože jsme líní i myslet a neochotní se starat sami o sebe i o svoje vlastní věci veřejné. Přitom schopnosti, vědomosti, tradici a potenciál na přežití máme víc než dobrý. Jen jsme uvěřili, že v mezinárodní konkurenci na to nemáme. Omyl! Tragický omyl!

Můžeme vyhrát jen když známe pravidla hry a víme kdo je kdo

Tady nabízím 2 pravidla hry:

1) Aby bylo možné efektivně okrádat státy prostřednictvím ekonomické spolupráce, je nutné, aby obyvatelstvo nepochopilo, že je okrádáno. Musí být přesvědčeno, že je chudé, protože neumí podnikat.Různé formy "kulturní spolupráce" vnucují takovou ideologii, aby organizace života na těchto principech odstranila všechny překážky v jeho okrádání. A dále prostřednictvím formování nových dějin národa, které jsou zasunovány do masového podvědomí, je národu vštěpován pocit viny a komplex méněcennosti. Národ připravený o svou minulost, na kterou může být hrdý, je národ bez budoucnosti.

2) Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře své nevědomosti pro toho, kdo toho ví a chápe víc

... a kdo je kdo? Stále nevíme?