Rodný jazyk uprchlíků zvyšuje napětí u místního obyvatelstva

Řekni mi co jíš a já ti povím jaký jsi. Promluv na mě rodným jazykem a já si tě zařadím do krabičky.

Hovoříš německy? Tak to se téma hovoru stočí na Hitlera a plynové komory. Já ho tam stočím. Co naplat, že je ti osmnáct, pracuješ v Mekáči a o víkendu navštěvuješ své levicové přátele. 

Já si tě hodím do škatulky a tam taky zůstaneš. Mám jich plný sklad, koukej!

Tu Belgičan, tu jeden Anglán a tady Holanďan. Hele ho blonďáka! Asi má pořádně vyschlé hrdlo když při té nizozemštině tolik chrochtá. 

,,No tak Němce, hlavu vzhůru! Hitler byl Rakušan. Žádný Němec!"

Němcův koutek se lehce povytáhne do úsměvu a já poprvé zahlédnu jeho zuby. Jsou bílé jako sníh co tam nechala kvalitní zubní pasta vyrobena soudruhy kdesi v Alpách.

Onehda jsem seděl v parku. Za mnou sedělo pět Maročanů. Zvláštní bylo, že hovořili napůl arabsky (možná berbersky) a napůl španělsky.

Když hovořili španělsky, zařadil jsem je do kategorie hodných strýčků, zatímco když přepli do arabštiny a spustili: ,,Achab habz bakchla", znejistěl jsem a přemýšlel o tom, že krabičku změním.

Mé racionální já říká: Jsi hodný strýček a není přece možné abys měnil osobnost každou minutu. Jednou byl dobrý a za moment zlý. Tedy pokud nemáš mentální poruchu nebo nejsi blíženec.

Největším darem arabským zemím byla francouzština. Jazyk tak sladký, že vám slovní rozepře někde na Pařížském předměstí přijde úsměvná, roztomilá a tak nějak sexy. 

Zatímco arabština je těžká a troufám si říci i mysteriózní. Při návalu vzteku to může vypadat jako by na vás prskala kočka. A pěkně ostře!

Troufám si tvrdit, že pokud by arabské země přijali francouzštinu jako svůj hlavní a jediný jazyk, názor naší veřejnosti na postavy uprchlíků by se radikálně změnil směrem k lepšímu.

Kdo by posílal domů pojídače žabích stehýnek, že?

Takže: ,,Voulez-vous coucher avec moi?" 

Ach jo. 

Zase ty krabičky.

..