Poděkujme toxické maskulinitě za to, že jsme!

A zároveň „poděkujme“ feministickému hnutí, za sníženou porodnost. Toxická maskulinita našich předků. Bez ní by mnoho z nás skončilo například „v kopřivách“. 

Co bylo dříve normou je dnes prohřeškem. Neočekávaný (slovy dnešních wokeistů - nevyžádaný) polibek už není radikálním projevem zájmu či lásky, ale sexuálním obtěžováním. Chápu. Ne každý chce být ocicmáván jakýmsi podivným individuem. 

Dříve taková pusa mohla skončit fackou, ale též třicetiletým spokojeným manželstvím a to už je na pováženou!

Bez toxické maskulinity by naše společnost existovala, ale v daleko menším počtu. Ne nadarmo se mezi lidmi říká, že „silnější pes *rdá“. Možná by bylo dobré zaměnit slovíčko „silnější“ za „drzejší“, protože je to právě ona drzost, která bývá u mužů signálem, který jim pomáhá ve vztahu k ženám vystoupit takříkajíc z davu. Pro mnoho žen je drzost v rozumných mezích dokonce atraktivní!

Měl jsem kamaráda, který se seznamoval tak, že zcela neznámou dívku chytil za ruku způsobem, který vypadal, jako by byli pár. A světe div se, většinou to prý fungovalo. Silnější pes... no však víte.

Vymíráme

Zatímco porodnost na africkém kontinentu roste (Nigérie, Niger), ta evropská klesá. Za sto let nebude existovat rasismus, protože naše společnost bude krásně promíchána. Samá čokoládová kráska, krasavec či nebinarní „krásátko“. 

Bohužel radikální feministky dnešní muže mentálně vykastrovaly. Přitom je to právě toxická maskulinita, díky které mají někteří z nás to privilegium, být na tomto světě. 

Netvrdím, že úplná toxická maskulinita je v pořádku. Pouze její malá část, nezbytná k upoutání pozornosti. Bohužel naše společnost směřuje k tomu, že i tato malá část bude v budoucnu zákonem postihována. 

A to je důvod, proč mladým mužům nezávidím jejich mladí. Nebudou to mít lehké..