Od mnoha duchovních učitelů už léta slýchám, že k dosažení radosti, je třeba naplnit náš život pokud možno až po okraj. Je tomu ale opravdu tak? A je Nirvana opravdu "jen" hudební kapela?
Každý člověk, který ráno vstává a chodí do práce, to asi zná. Ke konci měsíce docházejí "kačky", na duši přichází podivný nepokoj.
Člověk už tuší, že bude opět muset vymámit na Anče v hospodě, deset džusů pro malou a na kůži mu přejede "husina", jen při vidině jejího "kyselého" obličeje.
Život radostný
Pokud jste jako já, asi vás napadne: Kde se stala chyba?
No, ono se těch chyb v historii lidstva stalo několik a největší z nich je ta, myslet si, že už vím všechno.
Nikdo na mě přece nemá! Jsem nejlepší. Bílá je bílá, černá černá, fialová je fialová.
Žádné jiné odstíny přece neexistují!
To se ale přátelé velice mýlíte!!! Rozdíly existují a to velice vyrazné! A i přes to jak jsme všichni stejní, jsme každý úplně jiný. Chápete to. Já ne.
Ale něco vím jistě. Jsme tu proto abychom si pomáhali. Abychom udělali tenhle svět snesitelnější.
Máte žít sedmdesát let ve stresu a zlobě a nebo v pohodě a radosti?
Jak tohle ale vysvětlit Anče?
Mnoho duchovních rádců říká, že život by měl být opravdu pestrý. Jak v duchovním, tak materiálním ohledu.
Pokud se však člověk ohlédne, uvidí jen horu dluhů.
"Jak to mám sakra splácet" říká si. Tím si to ale ještě dělá horší a ty dluhy si doslova přivolává.
Pokud jste se již smířili se špatnou situací, osduzujete se k tomu, že to tak bude napořád.
Vy totiž všechno víte nejlépe. A víte že to prostě bez zázraku změnit nemůžete.
Jeden moudrý člověk kdysi řekl: Ať už si myslíte, že to dokážete, nebo ne. Pokaždé budete mít pravdu.
Proč je tolik bolesti?
To je to samé, jako ptát se, proč existují ptáci, mravenci...
Myslím si, že lidstvo bylo opravdu šťastné, když žilo v jeskyních. Nakouslé jablko mohlo mít pouze ze stromu a dřevěný špalek, který se proměnil v medvěda, poskytoval dětem stejné vzrušení, jako moje čtvrteční večery nahoře bez s Ančou. (Narůstající s počtem vypitých džusů)
Máme všechno, aby jsem mohli být šťastní. Máme hračky. Takových druhů!!! A pořád vyrábíme další a další.
Proč si prostě jen nesednout a nezačít si hrát?
Věčná honba a hledání spasitele
V našem mozku je místo, které nás nutí chtít víc a víc. Někdo má tuhle oblast zvětšenou a taky to tak podle toho vypadá. Mimořádně rozvinutou, bych jí čekal u lidí ve výkonu trestu. A u politiků.
Touha "nahrabat" si pramení také z jeskynní doby. Ten kdo chtěl uspět, musel mít všeho dostatek. A také se podle toho "otáčel". Ráno hned po sexu, šel na lov a odpoledne strávil romantickým sběrem bobulí se svou partnerkou. A zase sexem.
Když jsme u toho sexu, nedávno jsem četl jeden článek o slečnách co létaly až někam daleko za oceán, jen aby se nechávaly duchovně a hlavně tělesně obšťastnit. Těžko říct co jim v životě scházelo. Na to se ale soudce neptá.
Celá radost tak pramení z jednoduchosti a z možnosti ukojení živočišného pudu.
Bohatství přináší starost o majetek ale jen do té doby, když akceptujete, že ten zloděj co vám všechno ukrad, ty peníze určitě potřeboval víc než vy.
Potom se skutečně stáváte boháči.
Cesta do nirvany přes peklo aneb cesta trnitá je
Faktem zůstává že základní princip osvícení je, opustit to co moc chceme.
Někde jsem zaslechl, že první se musí člověk ztratit, aby se mohl nalézt.
Už to samo o sobě dává velkou naději!
Znamená to, že pokud jsem ztracený, tak už jsem vlastně na půl cesty k tomu se nalézt!
Jak vidíte vše se odvíjí od pohledu na věc. Sklenice může být poloprázdná nebo poloplná.
Vyberte si :)
?Ať už se díváme na svět jakkoliv, měli bychom mít na paměti, že náš svetonázor, je pouze a jen náš. A měli bychom oslavovat každé setkání s člověkem, který sdílí stejné hodnoty a podobné myšlenky.
Nechť je váš život jedna velká oslava!
Pozn.aut.- Všechny uvedené osoby jsou smyšlené a podoba s vaší hospodskou je čistě náhodná.
