Trvalo mi docela dlouho než jsem pochopil co vlastně znamená, když o vás žena řekne, že jste až moc hodný. (Pokud se vám to nikdy nestalo tak se nemusíte obtěžovat čtením následujících řádků)
Být "hodný" není nadávka ani degradace našeho mužství (ač jsme si to někteří z nás doposud mysleli či stále myslíme) Být hodný znamená být ohleduplný, chápavý, dokázat naslouchat a především: potlačit malého škodolibého (egoistického) kluka, kterého má v sobě každý z nás..
Toto potlačení pro dobro druhého bývá bohužel i potlačením naší vlastní identity. Žena postrádá "opravdovost", kdy muž ukáže svou skrytou tvář zvířete, svou rozhodnost jít za svým, své odhodlání..
Můžeme se dohadovat čím je to způsobeno, zda čtením foglarovek, kdy člověk zůstává okouzlen soudržností a vůlí pomoci druhým (je to prostě Cool), nebo výlučně výchova matkou, kdy schází mužský despotický vzor. (Osobně jsem byl v rodině svědkem toho, jak špatně se dokáže chovat muž k ženě a někde uvnitř jsem zapřísáhl sám sebe, že se tak nikdy chovat nebudu)
Asi nejsem dostatečný hezoun na to, aby mě seznámení nevyvedlo z míry. Pokud by mi na ženě nezáleželo a nepohlížel bych na ni jako na možnou budoucí partnerku (matku mých dětí), dokázal bych být uvolněný, brát ji od samého začátku jako kamarádku a nedělat si hlavu s tím, co řeknu a jak to řeknu. To je možná důvod, proč se až po letech dozvíme, že do nás byl někdo zamilovaný.
Nejsme hezouni kteří berou ženu jako kus čokolády? Nechutná? Nevadí.. přijde další..
Možná by bylo dobré se smířit s tím, že ty děti mít nikdy nebudeme. Protože možná pak se budeme moci uvolnit a přestat být "hodní"
