Jak správně chápat Cuckolding a nezbláznil se z toho, že si váš partner/ka užívá před vašima očima s někým jiným.
Ahoj. Nebudu vás kritizovat ani ponižovat. V kalhotech mám schovanou ozdobu za kterou by se nemusela stydět ani Sixtinská kaple.
Neléčím si komplex, ani nejsem ,,divnej."
Radši dávám než beru, což je v kontextu tohoto blogu zcela fundamentální informace. Dovolím si tvrdit, že dar obdarování a sdílení je základem všeho.Jen si představte žít mezi lidmi, kteří pouze přijímají. Jak dlouho byste v takové společnosti vydrželi? Před lety mi zavolal dnes již zesnulý kamarád. Někdy okolo jedné hodiny ráno mi do telefonu nadšeně sděloval, že se právě vrací s přítelkyní z baru a ať se prý připravím, že ,,dáme trojku." V životě jsme zvyklí stále něco odmítat. Pokud se k nám někdo neznámí chová hezky, znejistíme. Napadne nás otázka: Co vlastně chce? Ohleduplnost bývá v mnoha případech zaměňována za flirtování. V dnešní, stále ne úplně rovné společnosti, se můžete dostat do slovní rozepře jen proto, že nějaké slečně podržíte například dveře. Reakcí na podobné kavalírství může být úsměv, ale klidně i povytažené obočí či sprška slov vyzývajících k feministické rovnoprávnosti. Žena z vás může udělat psa nebo boha.S partnerkou sdílíme stejné lože, ale také zájmy. Naprostá většina jejích vztahů skočila po půl roce. Hlavní důvod byla přehnaná žárlivost partnera. Pokud jste někdy byli ve vztahu s někým velice atraktivním, tak vám teď možná v mozku cinká zvoneček. Partnerce mého zesnulého kamaráda bylo v té době osmnáct let. Já měl už lehce po třicítce. Vše proběhlo jak se sluší a patří. Partner je to jediné na čem nám opravdu záleží. Práci najdeme. Auto koupíme v bazaru. Jak ale najít skutečného partnera/ku a kde ho/jí hledat?Zůstal jsem ohromen mírou důvěry ve mně vloženou. Někde hluboko v nás je zakořeněna nutkající potřeba něco/někoho vlastnit. Tato ,,potřeba" nám brání plně rozvinout náš milující potenciál. Položím vám řečnickou otázku. Představte si, že vaše partner/ka bude posedlý/lá sexem. Nebude minuty, aby na něj nemyslela. Po několika týdnech či měsících vztahu budete naprosto vyčerpaní. Už dál nemůžete. Co uděláte?Světová náboženství nás příkazy a zákazy odklonila od naší zvířecí podstaty. Lživě se nám snaží nalhávat, že jsme ,,lepší" a že máme na víc. Nevím kdo nebo co jsem podle náboženství. Vím jen to, že jsem vyvinutá opička. Pamatujete ještě na pana Darwina, že? Malé zvířátko, které nemá potřebu vlastnit, protože chápe, že život je teď a tady a nic, naprosto nic si do hrobu neodnese. Láska by měla být o vzájemném pochopení. Pokud moje partnerka cítí, že potřebujete více uspokojení a já jsem zrovna unavený, tak se postarám o to, že najdu někoho kdo jí ono potěšení poskytne. Nežiji totiž v jeskyni, (kde je všechno moje... MOJE) ani v okovech náboženského přesvědčení. Žiji pouze jednou. Teď a tady. Pro tento moment. Jaká je vaše výmluva v nedávání potěšení? Žárlivost? Majetnickost? Stará škola? Víra? Jaký je váš důvod?
