Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem

Další nedělní glosa o tom, jak je snadné někoho odsoudit a urazit zpoza nějaké opony či anonymní skořápky.  

Vy, kdož jste internetovému světu znalí, se jistě nepozastavíte nad tím, že den co den se setkáváte s nějakou horlivou diskuzí, kde se kápo vytahuje nad ostatní a slovní zásoba zvěrstva mu není vůbec cizí. A to je možná trochu problém, že lidem přestalo vadit urážení druhých, aniž bychom je dokonce znali osobně. Není to však jen věc sociálních sítí, kde jsou všichni tito frajírci za olajkované fajnšmekry, ale takovéto chování se paradoxně dostává i reality.

Tak například, jedete si takhle autem, rozjímáte, co dnes bude asi k večeři a najednou za vámi nevrlý právě předjíždějící řidič: „Ty kreténe, jedeš jak s hnojem!“ Ano, agresivita za volantem, řeknete si! A co takhle agresivita na chodníku? V řidičském prostředí se vám to stane, ale aby vám někdo hrubě nadával na veřejnosti, že jdete příliš pomalu, nebo příliš vlevo, nebo příliš... Vždyť je to absurdní. Nikdo se to neodváží! Všichni jsou hrdinové pouze před činem. Jsou totiž zakrytí, ať už pod nějakou přezdívkou v komentářích nebo právě v autě, s kterým se právě dávají na úprk. Ale někoho takhle osočit přímo do očí? Mnohem snazší je přeci svůj vztek nebo spíš osobní prohru vybít na klávesnici. A copak když je nějaké aféra s politikem nebo když v televizi právě běží Výměna manželek. To je pak pošušňáníčko! Debil sem, debil tam.

Nechci působit jako mravokárce, ale každý život má přeci nějakou hodnotu a lidé zbytečně často škatulkují jiné a mnohdy si neuvědomí, že lidský život má cenu a nemělo by jím být opovrhováno v jakékoliv situaci. Jsme lidé, navzájem se potřebujeme a děláme chyby. Každý si něco prožil. Vždyť to už učíme i ty děti, probůh! A měli bychom si být rovni. Ovšem někteří lidé jsou si rovni a někteří ještě rovnější. Vůbec nechápu, jak takhle může člověk zradit člověka. Takže krásný týden a teď se do mě pusť, ty proradný anonyme!