Pokud bych pracoval v jiném oboru, nikdo by o tom ani neuvažoval- vyšší kvalita, větší výkon, k tomu třeba obratnost v jednání s lidmi či obchodní zdatnost - dříve nebo později větší peníze. Ve zdravotnictví je to poněkud jinak. Celý problém je samozřejmě založen mnoha faktory mimo zdravotnictví a zdravotníky a proto současný pokus o zavedení příplatku za výběr lékaře působí velmi nesystémově, z mnoha aspektů problematicky. Nicméně, když už se o tom tak intenzivně diskutuje, vyjádřím svůj osobní názor na situaci.
Celý problém začíná dle mého názoru nevyřešením zásadních vztahů a pravidel z hlediska pacientů, státu, zdravotníků. Výsledek toho také je, že se hraje poněkud chaotická hra. Pokud by v kopané na jedno hřiště nastoupilo družstvo financované jako fotbalisté z Houslic a jiné financované jako Sparta, v průběhu hry by se měnily pravidla, velikost hřiště, občas by se hrálo hokejkami, taky by se střídali rozhodčí a do hřiště by občas vstoupili diváci a chvilku kopali do mičudy, byl by to prapodivný zápas, jak každý pochopí.
České zdravotnictví z hlediska organizace, financování a dlouhodobějších jistot vypadá ale daleko pitoreskněji. Tvrdí se, že máme zdravotní pojištění, přitom je to zdravotní daň. Občané platí velmi různě, přitom mají teoreticky stejná práva a k tomu v podstatě neomezená. Na neomezenou zdravotní péči samozřejmě nejsou peníze. Takže někteří mají péči takovou, jiní makovou, také podle místa bydliště, nebo podle měsíce v roce, jak se ukázalo. Zdravotnická zařízení přes veškerou rétoriku posledních let jsou placena individuálně, tedy každé jinak. Natolik neprůhledně, že ani nikdo neví jak. Rozdíl v přepočtu na platby za diagnózu je desítky procent, v extrému i víc. Pojišťovny se celý ten čurbes snaží uřídit pomocí úřednických limitací, což v takto fluentním prostředí ani teoreticky nejde. Asi ani ministr zdravotnictví netuší, co se opravdu děje s částí peněz plynoucí systémem atd., atp., hojně se o tom diskutovalo.
Individuální dopad pro lékaře v nemocnici je ovšem devastující. Pokud jsou schopní, chtějí pracovat, vzdělávat se a učit se opravdu špičkově, mají před sebou mlhavou perspektivu služebního postupu. Fakt ale je, že zvlášť na okresech se může stát, že zajímavá místa jsou obsazená. Někdy odborníky, někdy také ne. Hlavní problém je ale v tom, že nikdo reálně nekontroluje kvalitu našeho produktu, léčebné péče. Taky ji hlavně nikdo neplatí „navíc“ . V ostatních oborech je to automatické, je zájem o váš produkt, děláte lépe než jinde, peněz je víc. Ve zdravotnictví naopak. Kvalitnější péče je většinou také dražší. Každý ekonom nemocnice vám řekne - co z toho mám, že chcete zavést něco „lepšího“ (slyší dražšího), když pojišťovna platí stejně. Ani druhá cesta k vyššímu výdělku není otevřena. Budete dělat víc, dostanete víc. Ve zdravotnictví naopak. Budete dělat víc, po překročení přibližně hranice loňského výkonu nedostanete navíc nic, eventuálně vás pojišťovna pokutuje. Žádná systémová fungující cesta, jak by se dala zaplatit kvalita péče neexistuje. Tak to funguje většinově, ale jsou zřejmě vyvolení poskytovatelé, kde je to jinak…. Takže reálně schopný doktor má možnost čekat na funkční místo, až se snad uvolní, nebo se může udřít k smrti za standardní výplatu (je o jeho služby zvýšený zájem, ale systém ho neplatí), neodcházet z práce, rezignovat na osobní život…… nebo časem vyhoří, je protivný a odhání pacienty, za stejnou výplatu ale podstatně méně práce. Nebo se nechá za příslušný úplateček přemluvit a pracuje pro platící něco navíc. Tento stav trvá mnoho let, v podstatě se spíš horší.
V tomto chaosu pokus zavést příplatky působí jako úprava repertoáru kapely hrající poslední noc na Titaniku. Její výsledky a následky jsou poměrně nevypočitatelné. Neurčená pravidla a většinou komické vstupy manažerů a politiků s kreacemi na volné téma jak platit či neplatit to ještě dál problematizují. Zapomenu v tomto případě na naši složitou realitu a pokusím se nastínit modelově, co to může přinést a co ne.
Pozitiva. Dobré doktory, o které je zájem potřebuje z mnoha důvodů každá nemocnice i přes problematické podmínky hrazení pojišťovnami. Proto nezbývá, než je slušně zaplatit. Pokud jejich platba bude vázaná na jejich dobré jméno, dělají dobré jméno nemocnici. Pokud jsou schopni získat nějaké peníze navíc s tím , že to nijak neohrozí chod oddělení a kvalitu poskytované péče, jde jasně o pozitivní krok. Konec konců, funguje to v různých modifikacích na celém světě, proč by to nemohlo fungovat u nás. Z hlediska majitele nemocnice bych si pohlídal pravidla, základní chod a dal bych tomu zelenou. Ušetří mi to peníze, dají se použít pro jiné doktory, pro jiné obory…… Taková situace zvláště pokud možnost placení není omezeno jen na funkční místa je motivem k proklientském chování, je také impulsem pro mladé, že úsilí o teoretické a praktické vzdělání se vyplatí. Z hlediska pacienta celkem zásadní změna – snaha o komunikaci, minimalizaci špatných výsledků, kvalitu navíc. Úzkým místem jsou jasně stanovená pravidla, dobrá funkčnost oddělení, trvalá snaha a možnost vzdělání mladých a rozumný poměr mezi platícími navíc a ostatními. Tam ale není problém nastavit cenu tak, aby platící nezahltili chod oddělení.
Uváděná rizika: neplatící se nedostanou ke špičkové péči. V akutní medicíně to není problém, u plánovaných výkonů to problém může být, protože na rozdíl od smělých ministerských řečí není nastaven nárok, peníze nejdou za pacientem a za výkon se neplatí stejně. Na solidně vedeném oddělení to jistě není problém uhlídat, kdo se ale kde staral o to, které oddělení je solidně vedené, má dostatek erudovaných, kdo kdy hodnotil primáře podle počtu a kvality odchovaných a stabilizovaných žáků? Já takové období nepamatuji. Takže ano, na některých odděleních to může být problém. Pokud o tom mluví manažer nemocnice déle ve funkci, mluví také o své nekvalitě řízení. Možná by bylo dobré tímto testem zjistit, která to jsou.
Další námitka: lékaři budou za peníze operovat, i když to nebudou umět, hlavně, když bude zaplaceno. První a zásadní ochranou je šéf oddělení, pokud je placen za kvalitu a kontrolován. Nemůže si to dovolit. Nemůže si to dovolit také proto, že špatný výsledek kazí jméno celému oddělení, tedy i jemu. Další brzda je morální integrita lékařů, docela zatím funguje. Neposlední ochranou je ekonomika. Pokazit si jméno pro jednorázový výdělek se v normálních státech zásadně nevyplácí. V ČR je to jinak?
Vzdělávání nebude pokračovat. Také peníze jsou motivace. Erudovaní a na funkčních místech mladé nepřipustí? To musí být celkem chabí odborníci, když se bojí někoho, kdo začíná o deset nebo desítky let později. Ten ho může ohrozit, jen když starší je neuměl nebo bez zájmu o svoje další vzdělávání. Naopak, pokud budou mladí trošku šlapat starším na paty, je to jenom dobře. A tam, kde je zakonzervováno? Holt, mladí se budou muset rozhodnout a hlasovat nohama. Mají kam jít.
Největším rizikem a největším problémem není zavedení volby lékaře za peníze samo o sobě. Komplikace způsobuje nevyjasnění pravidel kolem tohoto nařízení, neujasnění ani základních funkčností zdravotního pojištění a politikaření kolem zdravotnictví. Může být také problémem kvalita manažerů na ředitelských a vyšších místech ve zdravotnictví, pokud jsou erudováni hlavně politicky.
Připlatit si za kvalitu, nebo službu navíc je normální u každého zmrzlináře. Řeči o tom, že zdravotnictví není obchod a že za zdraví se nemá platit, nebo také že to nemůže fungovat jsou v přímém rozporu s tím, jak funguje zdravotnictví na celém světě a jaký je to obchod i v Čechách. Bohužel ne pro zdravotníky.
