Potřebuje armáda „Tři prsty smrti“?

Zcela určitě musí armáda řešit řadu problémů, které jsou spojené nejenom s nezbytnými úspornými opatřeními, ale i koncepčně potřebné kroky. Ten současně zveřejněný se týká protiletadlového raketového kompletu KUB, v Právu zvýrazněný titulkem Tři prsty smrti.

Armáda si chce ponechat tuto kapacitu i do budoucnosti, ale vedle konstatování, že je chce i do budoucnosti, chybí druhá část odpovědi, a tou je, proč je vlastně potřebuje a v jaké verzi. Je také potřebné připomenout, že bylo již v dávno jasné, že se tento oříšek musí rozlousknout, ale odborná diskuse  není ukončena ještě dnes. Částečná modernizace, která byla dříve provedena, byla jen dočasným řešením a nemohla nahradit finální řešení. Česká republika ve srovnání s Polskem selhala již několikrát, v tomto případě jsme prohrály na rozdíl od Poláků s protiradarovými šílenci. Zatímco Polsko mělo v této oblasti vždy jasnou představu a tedy co chce od USA, vyřešilo protiletadlové raketové vojsko zásadním požadavkem na rozmístění kompletů PATRIOT s protiraketovými schopnostmi jako součást podmínek protiraketové obrany USA. Mimo téma – Polsko zvyšuje svůj rozpočet na rok 2011 o dalších 7,1 % oproti tomuto roku a dosáhne tak nejvyšší úrovně od roku 2001.

Problém kompletů KUB totiž spočívá v tom, že není jasné, k čemu je budeme potřebovat. Tyto zbraně byly vyvinuty jako mobilní prostředky a byly zařazovány do divizí. Tedy, byly primárně určeny k vedení pohyblivého boje a svými parametry omezeny na obranu území, na kterém bojovaly prvky sestavy bráněné divize. Z toho také vyplývají limity jejich použití, včetně doletu raket. Pokud dnes armáda považuje za nutné tyto komplety dále vlastnit a prodloužit jejich živost náhradou raket, (nic nového, tato varianta se diskutovala již před řadou let) musí zároveň zařadit komplety do struktury Armády a stanovit jejich jasné použití. To je totiž v současné době asi nejproblematičtější. Jedinou divizi, kterou jsme měli, jsme v rámci reorganizace zrušily a uvažované brigádní bojové skupiny – dvě, tyto prostředky nepotřebují, protože pro ně byly nakoupeny menší přenosné protiletadlové rakety RBS 70 Bofors. Oproti kompletům KUB, jejichž původní technologie je z doby 60. let, jsou RBS 70 mnohem modernější, i když s menším dostřelem.

Pokud armáda vysvětlí, kde budou komplety KUB zařazeny a jaké bude jejich určení, ať se modernizují. Ale argument, že můžou být použity k ochraně velkých aglomerací, např. Prahy je sice částečně logický, ale postrádá smysl v okamžiku, kdy jsou rakety umístěny na základně ve Strakonicích. Věc je o to složitější, že se stát již dávno zbavil protiletadlových palebných postavení, které byly vystavěny kolem Prahy a některých velkých měst. Pokud by bylo určení KUBů k tomuto účelu, měli bychom se vrátit ke stacionárnímu použití a k tomu nepotřebujme hodně zastaralé podvozky, i když na ně mnozí „pějí chválu“. (jako tomu bylo v případě PV3S) Jenomže svět je už někde jinde. Navíc svým dosahem můžou chránit jen velmi omezeně. Jejich dosah a počet odpalovacích zařízení, který v současné době máme, neumožňuje pokrýt všechny příletové směry napadení a ani plochu Prahy. Snad jen umístění nejméně jednoho odpalovacího zařízení na Letné místo Kaplického knihovny by to vyřešilo (což je samozřejmě že nadsázka).

Je tedy potřeba, aby se za současných velmi složitých podmínek rozhodlo, co je skutečně účelné a jak se bude armáda reálně profilovat. Rozvoj moderních zbraňových systémů je extrémně drahý. Dnes je evidentní, že nejenom armáda, ale i obranný průmysl ztratily schopnost vývoje a následné výroby složitých technologií. Jako příklad lze použít letecký průmysl, ale nejenom ten. Musí být stanoveny priority a ty se musí respektovat, i kdyby to bylo sebe víc nepříjemné. Jenom tak bude možno transformovat armádu do menší struktury, ale dobře připravenou a vybavenou na ty činnosti, které budeme deklarovat společnosti i do NATO. Je ale nutné hned uvést, že základní prioritou je to co potřebuje ČR a teprve pak co si přeje byrokracie v Bruselu. Ostatně tak se chová většina našich „dospělejších“ partnerů v Severoatlantické alianci.

                Pokud se bude armáda a někteří politici chovat v případě „KUB“ podobně jako v případě budoucího nákupu letadel Gripen, kde jsme již v pokročilé fázi mediální ofenzívy v přípravě veřejnosti na přímý bezvýběrový nákup letadel Gripen, zablokujeme další obrovskou investicí (jejíž účel bude nejasný a významově pro armádu nepodstatný)  další rozvoj v oblastech, které armáda potřebuje a nedostávají se na něj finanční prostředky, ačkoli jsou formálně našimi zásadními prioritami.