Policejní president nesmí být figura na politické šachovnici

Výběr policejního prezidenta je zbytečně zpolitizovaný, k čemuž v zásadě nebyl žádný důvod. Přesto politický tlak na pozici policejního presidenta a jeho poměrně malá ochrana po změnách na pozici ministra vnitra, především po volbách, jejichž výsledkem je změna pravice za levici, může vytvořit nestabilní situaci a přeneseně destabilizovat vedení PČR. Je negativním projevem české politické kultury, že je již řadu let policejní president považován za figuru na politické šachovnici. Mělo by být samozřejmostí, že nebude prováděn výběr podle nevyřčeného politického zadání, ale podle odbornosti kandidátů.

Je nepochybné, že ministr vnitra je zodpovědný za konečné rozhodnutí. Postup, který byl v těchto dnech zvolen, je ovšem velmi nešťastný. Už sám o sobě tlak na policejního presidenta a jeho odchod všem zřetelně ukazoval, že je dán především tím, že se policejní president nehodí do současné hry. Samozřejmě, že každý policejní president má hodně informací o tom co se děje nad viditelným horizontem i pod ním. To ovšem neznamená, že by měl být na něj činěn nátlak, a to z jakéhokoli důvodu.

Halasné zdůrazňování boje proti korupci je samo o sobě zpochybňováno právě tímto výběrem. Vlastně se nejedná o výběr, ale takzvaný konkurz, který je nevhodným způsobem výběru kandidáta na pozici policejního presidenta. Navíc formální rozdíly mezi tzv. poradní komisí a výběrovou komisí dávají tušit, že se jedná jen o trik.

Policie je řízena podobně jako armáda a v oblasti řízení kariéry je téměř shodná, mimo některých rozdílů, které právě teď dělají policii problémy. Na každou pozici v PČR je určeno, jaké má mít příslušný policista předpoklady. Vzdělání, praxi, charakterové a volní vlastnosti a další. Ustanovení příslušného zákona ovšem mluví o výběrových řízeních, do kterých se mohou přihlásit žadatelé, kteří splňují předepsané požadavky. Už předběžné vyhodnocení 11 kandidátů na pozici policejního presidenta ukazuje, že buď neplatí v rezortu MV zákony, nebo jim mnozí nerozumí. Není totiž možné, aby se 6 z jedenácti žadatelů spletlo ve výkladu zákona a stanovených podmínek na funkci a pro nesplnění podmínek byli vyřazeni. Mimo to existuje oprávněný otazník nad bývalým náměstkem policejního presidenta Viktorem Čechem, který odešel z PČR a formálně by se neměl účastnit prvního kola výběrového řízení, protože to je určeno jen pro funkcionáře, kteří jsou ve struktuře bezpečnostního sboru (Zákon č.361/2003 Sb. par. 20). Zdá se, že ve výběrových řízeních na vysoké funkce v PČR je zákon nevhodně postaven. Především na vyšší pozice se nelze hlásit, ale postup na ně musí být výsledkem úspěšnosti předcházející kariéry, jejíž průběh nesmí být výslednicí toho, kdo má koho ve větší oblibě, ale jak kvalitně byly předchozí funkce vykonávány. Kariéra je řízena příslušnými funkcionáři PČR a od určité úrovně odbornými strukturami rezortu MV, ale výběrová řízení by měla mít určitý limit. Vhodnost kandidáta do výběrového řízení na nejvyšší pozice by němala být dána tím, jak se který policista cítí být schopný a tedy i úspěšný ve výběrovém řízení, ale na tom, jak je jeho odborná zdatnost ověřena objektivní realitou. Je obecně známo, že se většina z nás hodnotí lépe, než jací ve skutečnosti jsme, proto toto hodnocení a návrh zařazení do výběru musí udělat nezávislá komise.

Kdyby byl skutečný záměr najít nejlepšího policistu na pozici policejního presidenta, nemůže být výběr postaven na tom, že tzv. politicky korektní komise vybere nejvhodnějšího kandidáta, který se přihlásil do konkurzu. Mj. z přístupu představitelů Věcí veřejných i ODS je jasné, že dva nejžhavější kandidáti se přihlásili, protože cítili podporu ze strany současného předsedy vlády, nebo ministra vnitra. To je samo o sobě řadí mezi politicky laděné kandidáty a případný vítěz by byl ohrožen při možné budoucí změně politické reprezentace ministerstva vnitra, podobně jako se to stalo generálovi Martinů.

Postup by měl být odlišný. Odborně připravená komise (regulérní skupina lidí, kteří tuto činnost vykonávají při jakémkoli obsazování vysokých postů v PČR) a znalá osobních kvalit i kariéry policistů, vybere všechny ty, kteří mají předpoklady danou funkci vykonávat, v tomto případě pozici policejního presidenta. Pravděpodobně by se v ní objevili i nejžhavější kandidáti, dnes z konkurzu vyřazeni. Ale velmi pravděpodobně by měli proti sobě i policisty, kteří se za současné situace buď neodváží do konkurzu přihlásit, nebo to jednoduše považují za ztrátu času, protože chápou, že se boj odehraje mezi „žadateli“ podporovanými politickými elitami. Tím se ovšem připraví Česká republika o možnost najít skutečně toho nejlepšího a navíc politicky nestranného policistu.

Na špičku nedosáhnou desítky policistů, z toho nemusí mít nikdo strach a navíc existují přesně definované požadavky, které vylučují, aby byli do skupiny vybráni ti, kteří jsou jen „dobrodruhy“, kteří se do konkurzu přihlásí, ačkoli z různých důvodů nemohou uspět, ale také političtí spekulanti.

Odborná komise zúží po posouzení počet, který je vhodný pro finální rozhodování. Možným vodítkem může být AČR. V době, kdy jsem končil ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR, bylo vybráno tímto uvedeným způsobem 7 kandidátů na funkci NGŠ, z nichž jeden byl odmítnut pro jeho nízký věk. Do předposledního kola jich tedy postoupilo 6, jejichž počet byl snížen, podle zpřísněných požadavků na 3.

Je výhodou armády, že do finálního jednání o pozici náčelníka Generálního štábu vstupuje president republiky a má tak možnost omezit politické tlaky na výběr na tuto nejvyšší armádní pozici. Po předběžné dohodě mezi Presidentem ČR a ministrem obrany pak ministr jednal ve vládě a následně v příslušných výborech Parlamentu ČR.  Tam pak mohly jednotlivé strany uplatňovat své výhrady, ale v každém případě byl jejich vliv omezen.

Je možné v určitém rozsahu využít těchto zkušeností a udělat vše, aby se pozice policejního presidenta nestávala centrem politických šarvátek. Mimo jiné, pokud nebude policejní president „zavázán“ svému ministrovi za svoji pozici, bude i výrazně nezávislejší, než je tomu dosud.  Pro ČR by bylo přínosné – podle mého názoru - kdyby  podobně jako je tomu v případě funkce náčelníka Generálního štábu, měl ustanovovací pravomoc president. Svými dekrety ustanovuje do funkcí i méně významné funkcionáře, proč by to nemohlo platit i pro policejního presidenta (případný argument, že je to proto že je president nejvyšší velitel není správný). Pokud by se pro obsazování nejvyšších policejních míst změnilo ustanovení zákona tak, aby politická persona – ministr vnitra nebyl tím posledním, kdo rozhoduje o osobě policejního presidenta, ale nadstranický president, zabránilo by se podobným neshodám.

Dnešní vyloučení obou hlavních kandidátů svědčí o tom, že byli skutečně politicky prosazovanými policisty a pro uklidnění situace byli obětováni, což je také nesprávné. Pokud by totiž byla pravda, že byli vyloučeni pro nesplnění podmínek psychologických vyšetření, jazykových znalostí a neznalosti problematiky práce policejního prezidenta a ekonomiky policie, jak je možné že se dostali až na samý vrchol pyramidy PČR, byli náměstky policejního presidenta, jeden dokonce náměstkem ministra.