Nejde jen o vojenské újezdy

Paradoxně se vzedmula vlna zájmu o Bílou knihu o obraně ve vztahu k vojenským újezdům a jiné důležitější závěry zůstávají nepovšimnuty nebo jsou jen komentovány. Přesto i tato situace může podnítit věcnou diskusi o armádě , ve které lze uvádět i jiné argumenty pohledu z jiného úhlu.   

Statistiky uvedené v Bílé knize o obraně vůbec nejsou povzbudivé. Signály, které vysílala armáda již několik let zpět, nebyly buď pochopeny, nebo je ti kteří je měli slyšet, házeli za hlavu. Dnes přišla doba, kdy není jiné řešení, než do tohoto „kyselého jablka“ kousnout. Představitelé armády stojí před složitým úkolem. Co nejrychleji uhasit nejpalčivější problémy, a to bez ohledu na negativní vedlejší účinky, nebo přistoupit na řešení vyžadující dlouhodobá opatření, ale v budoucnosti mnohem stabilnější, nebo efektivnější. A pod touto optikou dnes armáda rozhoduje o provedení nevratných kroků, mezi něž patří zrušení či zachování jednoho z vojenských újezdů. Není to nic nového a překvapivého.

Již první informace o plánovaném zrušení vojenského újezdu Brdy, se ovšem nejeví při pohledu z jiného úhlu jako bezproblémové řešení. Od roku 1996, kdy se armáda začala zmenšovat, byl tento problém na stole a zaměstnává vedení rezortu Ministertsva obrany a Armády ČR i dnes. Stály proti sobě v zásadě dva „kandidáti“. Vojenský újezd Brdy a vojenský újezd Boletice.

Z pohledu okamžitého řešení, které může přinést relativně brzy finanční efekt, se může jevit jako výhodnějš zrušit vojenský újezd Brdy. Z dlouhodobého hlediska a pravděpodobně i finálního se zdá efektivnější zrušit vojenský újezd Boletice.

Jaké jsou pro a proti?

Vojenský újezd Jince je prostor dlouhodobě využívaný armádou, již od konce 20-tých let minulého století. Restituční nároky byly sice v minulosti vypořádány, přesto ještě nedávno byly vznášeny nároky na kdysi vyvlastněnou půdu a majetky.

Prostor je relativně uprostřed Čech a má své opodstatnění i z hlediska případných mobilizačních potřeb, ochrany životního prostředí a zdrojů vody.

I když v minulosti byla zrušena posádka Strašice (tankový pluk), a její výcviková zařízení jsou již jen omezeně použitelná, pro případný taktický výcvik je lze využívat. V minulosti v tomto prostoru plnohodnotně vedle sebe cvičily jak dělostřelci, tak jednotky strašického tankového pluku. Prostor má dostatečné dopadové plochy pro dělostřelecký a letecký výcvik.

Posádka Jince, která je přímo na okraji vojenského újezdu byla v nedávné době z větší části rekonstruována a dává možnost dalšího rozvoje. Její kapacita není po zrušení některých částí dělostřelecké brigády naplněna, a po další redukci dělostřelectva AČR budou kapacity, stále volné.

Nevýhodou je sociální a společenské zázemí městečka Jince, což může vyvážit blízkost města Příbram.

Vojenský újezd Brdy je nejmenší a údajně i nejméně využívaný prostor s deficitem investic do výcvikových zařízení. Tento argument není úplně férový. Předně nebyly využívány výcvikové kapacity po zmíněném tankovém pluku ale i protože velitelé mechanizovaných vojsk zpravidla preferovali důvěrně známé prostory, tedy Boletice a Hradiště. Pro svoji polohu i konfiguraci má i zcela zvláštní význam při mimořádných krizových opatřeních státu.

Vojenský újezd Boletice je prostor vytvořený po odsunu Sudetských Němců po 2. světové válce a dnes není velký tlak na navrácení majetků odsunutých Němců, což nemusí být pravda v budoucnu. Prostor je střední velikosti. Bohužel v minulosti byla zrušena navazující posádka v Českém Krumlově, která vytvářela podobné zázemí, jako je tomu dnes v případě Jinců. Využívání prostoru pro manévrový – taktický výcvik je omezen na několik směrů.

Zařízení pro výcvik jsou ve většině stále využitelná, ovšem zpravidla značně zastaralá. Problémem je, že tento vojenský újezd je v poměru k jeho možnostem využíván stejně sporadicky jako Jince a v budoucnosti se jeho využití pravděpodobně ještě sníží. Armáda má dnes v Čechách jen dva prapory vybavené buď pásovými, nebo kolovými OT. Ostatní jsou vybavené lehkou technikou, která nevyžaduje pro svůj výcvik tak rozsáhlé prostory a výcviková zařízení. V zásadě se jedná jen o 42.mpr v Táboře, který pro svůj výcvik potřebuje tento typ výcvikového prostoru a jeho zařízení. Další prapor – 41.mpr v Žatci cvičí především v Hradišti. Ten má nevýhodu v tom, že většina ubytovacích zařízení byla v minulosti zničena, výhodu v tom, že je nejkomplexněji využitelný pro výcvik všech druhů vojsk. Naproti tomu, což je vojáky oceňováno asi nejvíce, ve vojenském újezdu Boletice je zachovalých několik ubytovacích zařízení, která jsou ovšem na bázi bývalých starých statků  německých zemědělců a pro dosažení průměrného standardu budou v budoucnu vyžadovat obrovské investice k udržení alespoň průměrné úrovně. V Jižních Čechách bude pravděpodobně pokračovat další snižování počtu útvarů. Je jasné, že v relativně krátké době dojde ke zrušení protiletadlových raketových systémů KUB a v posádce Strakonice by tak zůstaly jen systémy přenosných protiletadlových kompletů, které mají vybudované cvičiště ve vojenském újezdu Hradiště (Boletice nikdy nebyly určeny k výcviku tohoto typu zbraní) a bylo by tedy nelogické ponechávat posádku Strakonice obsazenou tak malou jednotkou.

Problém existuje i v posádce Tábor, která již v reformě z roku 2002 měla být přesunuta do Žatce společně se 41.mpr ale pro nedostatek finančních prostředků se tak nestalo. Táborská posádka má jednu velkou nevýhodu, téměř neexistence potřebné učebně výcvikové základny. Pokud se někdy v budoucnosti zrealizuje přesun tohoto praporu do Žatce, bude vojenský újezd Boletice teritoriálně „odříznutý“ od útvarů, které ho pro svůj výcvik potřebují, a těžiště výcviku se přesune do vojenského újezdu Hradiště. Výhodou vojenského újezdu Boletice je cvičiště pro výcvik v plavbě OT a jízdě tanků pod vodou Loutka, které je v Čechách jediné.

Je také nutné připomenout, že kalkulace časového využití uváděné v % jsou pravděpodobně nepřesné a je vhodnější využití vztahovat k efektivnosti využití výcvikových kapacit. Ty byly ve  všech hlavních prostorech kalkulované na společný výcvik 4 - 5 vševojskových praporů vybavených obrněnými transportéry nebo tanky. Jinými slovy a stručně, pro výcvik 4.brn bude v Čechách v budoucnosti – možná v horizontu 5 – 10 let účelné využívat jen jeden rozsáhlý výcvikový prostor a jeden pro odborný střelecký a jiný výcvik podpůrných útvarů. To samé ovšem platí i pro území Moravy kde je zřejmé, že existují kapacity vojenského újezdu Libavá a vojenského újezdu Březina u Vyškova na Moravě.

         Představitelé rezortu Ministerstva obrany i armády to nemají jednoduché. Tlak momentálního nedostatku financí je značný a pravděpodobně ani vyhlídky nejsou moc příznivé. Politici a veřejnost by to měli vnímat a aktivně ale zároveň nezaujatě se do celého procesu realizace Bílé knihy o obraně zapojit. Obrana státu není věcí jen Ministerstva obrany a Armády, ale celé politické reprezentace státu, která reprezentuje společnost. V této době, jakékoli chybné a zároveň nevratné kroky mohou mít v budoucnu fatální dopady. Tedy rozhodovat se po odborných úvahách všeho druhu a nechat sentiment k minulým dobám stranou, stejně tak i politické tlaky na ponechání posádek, když je zjevné, že to není úplně optimální řešení.