Blíží se den D

V sobotu se to stane. Mám strach jako malá holka. Neuvěřitelně se těším a zároveň bojím. Na obličeji mi z toho napětí vyrazil beďar, ačkoli už se dlouho neobjevil. Uměl si vybrat ten pravý čas. Po půl roce zase uvidím svého přítele.

Co si vezmu na sebe? Neztloustla jsem? A co moje vlasy? Mám si zajít ke kadeřníkovi? Budu se mu líbit? Bude mě chtít? Budeme si mít co říct? A co on? Jaký bude mít asi vlasy? A bude zarostlej nebo oholenej? Po jednostranné africké stravě hubenej jak lunt?

Mám ještě dva dny. Tak jsem šla nakoupit. Na co bude mít asi chuť? Asi na všechno …jen doufám, že největší chuť bude mít na mě. Stejně jako já na něj.

Vyprala jsem jeho oblečení, které leželo půl roku v útrobách postele s úložným prostorem. Uvolnila jsem místo ve skříních, zase se budu muset uskrovnit. Poskládala trička, kalhoty, ponožky…

Pejskovi jsem oznámila, že končí ležení pod peřinou s paničkou, že už se vrací páníček. Líza měla takovou radost (nebo se tak naštvala), že mě packou hrábla do obličeje a poškrábala. Super. Snad to nebude moc vidět.

Zítra spatří můj nejmilejší opět evropskou pevninu. A v sobotu…v sobotu…letiště Ruzyně…a dlouhé čekání…nervozita a maximální napětí. Těším se na jeho oči. Strašně se těším. Strašně.