Pošetilost mocných

Až dosud jsem se domníval, že na veřejná setkání radnice s občany si nechodíte trpně vyslechnout, jak jste hloupí. Mýlil jsem se.

Radnice MČ Praha 4 uspořádala v pondělí 12. prosince veřejné setkání developera s místními občany nad otázkou plánované výstavby v Hodkovičkách.

Byl jsem se na akci, která se konala v jídelně ZŠ Jitřní, pochopitelně podívat. Zájem lidí z Hodkoviček o výstavbu je vskutku velký, opět zde bylo plno, určitě hodně přes sto lidí. Za radnici vystoupili v čele pan starosta Štepánek a paní radní pro územní rozvoj Rejchrtová. Za developera mluvili architekt projektu a zástupce společnosti Finep.

Kdybych takové veřejné setkání dobrovolně organizoval já, udělal bych všechno proto, abych účastníky přesvědčil, že jsem na jejich straně, stoicky snášel kritiku a vyšel jim všemožně vstříc, aby domů odcházeli s dobrým pocitem. I kdybych měl třebas v plánu zachovat se jako „správný“ politik, sliby později zahrát do autu a vůbec nic nesplnit.

Ne tak mluvčí tohoto večera. Od počátku se od řečníků před plénem linulo mezi řádky vkládané poselství, že občané jsou hloupí, že si nestěžovali včas, že nemají pravdu a že mají smůlu. Obzvlášť mluvčí Finepu v disciplíně „trumfy jsou na mé straně a vy jste nuly“ docela vynikal. Vnímal jsem to velmi silně, ačkoliv sám bydlím Krči a co bude v Hodkovičkách, se mě zase tak bezprostředně nedotýká. Moderátorka si nezjistila, kdo jsou klíčové postavy místních spolků v čele opozice proti radnici, a když vystupovali v diskusi, snažila se je přerušovat a odebírat jim slovo, jako by šlo o zmatené občany, které je třeba usměrnit.

Pochopitelně zhoustla atmosféra, ovšem řečníci stále neohroženě ostřelovali čím dál naštvanější hosty v sále. Opravdu nerozumím tomu, jaký mělo smysl takovou akci pořádat a utvrdit občany v tom, že radnice na jejich straně opravdu nestojí. Jediné, co lze ocenit, je odvaha (nebo je to pravé slovo drzost?) před své voliče alespoň tváří v tvář předstoupit. Pána sedícího vedle mě sice prý prezentace přesvědčila, ale takoví byli pouze dva. Já odcházel překvapen, většina místních nejspíš rozzlobena.

Věcně vzato mi představený projekt nepřijde až tak hrozný. Došlo k redukci původních plánů, slušně velká plocha má zůstat zelená, bude školka, budou nějaké obchody a oproti současné pustině bude skoro cokoliv zlepšení. Na druhou stranu zůstává řada sporů, zejména co se týká skutečné výšky nad současným terénem, nárůstu dopravy v kombinaci s dalšími velkými developerskými projekty v oblasti, počtu parkovacích míst (300 bytů je +/- 500 aut) a občanskou vybaveností pro cca tisícovku nových obyvatel.

Argumenty Finepu, že jsou na lidi vlastně hodní, protože by mohli postavit 20 pater nebo obchodní centrum (koeficient byl dramaticky změněn krátce před koncem Bémova zastupitelstva) a oni se místo toho raději chtějí dohodnout, působí nepřesvědčivě, zvlášť když je mluvčí korunuje sice fakticky přesným, ale kontextem vrcholně arogantním sdělením, že oni opravdu ctí požadavky a proto opravdu nepožádají o tu změnu územního plánu, kterou chtěli dát lidem více zeleně. Druhý pan architekt o svém projektu hovořil velmi fundovaně z urbanistického hlediska, ale když ho jeho někdejší kolega konfrontoval se skutečností, že spolu s velkým zápalem v roce 2011 bojovali proti obdobné výstavbě v Braníku, přestalo to jaksi působit důvěryhodně. A když na otázku, v jaké výšce budou střechy od úrovně ulice Modřanská, odpovídáte, že jim to zjistíte od Jaderského moře, tak můžete podle mého hovořit o štěstí, že jsou obyvatelé Hodkoviček natolik bohorovní, že vás obratem neprohodili oknem.

Tolik mé dojmy z dnešního setkání. Developer a radnice by mě rozhodně nepřesvědčili – ani ne tak co se týká jejich odborné přípravy a prezentovaného záměru, ale arogancí a pohrdáním, které dávali celou dobu najevo, přestože to mělo být z jejich strany nabídnutá ruka občanům. Měli šanci zpochybnit aktivity spolků Bydlení v Hodkovičkách a Přátelské Lysiny a získat si místní zpět na svou stranu. Naprosto v tom selhali a co je nejzajímavější – ani se o to moc nesnažili. Nebo jsou už natolik odtržení od běžných lidí, že jim to nedochází.

Já ctím právo majitele zhodnocovat svůj majetek, ale pokud je zároveň dotčen majetek a kvalita života okolních sousedů, musí cestou k tomu zhodnocení dojít k vzájemně akceptovatelné dohodě. A na dohodu jsou potřeba dva. Pro developery kromě toho existuje ještě cesta síly, kdy svoje zájmy protlačí časem silou přes koupené nebo zastrašené politiky a úřady, ale ta se bude postupně zavírat, protože lidé si to nenechají líbit věčně a jednou se zorganizují takovým způsobem, že eldorádo vyvolených skončí.