Musíme to prostavit

Možná jste si při cestě do centra všimli, že se na 5. května pomalu staví protihluková stěna. Potíž je, že ti, které má údajně chránit, o ni nestojí, a situaci v jejich bydlišti naopak zhorší. Na názor se jich nikdo neptal.

„Pokud stavbu nedokončíme v termínu do 31. 10. 2015, nebudeme čerpat dotace z evropských fondů.“

To se dočetla paní Pechová z Michle v dopise od pověřeného ředitele TSK Ladislava Pivce, když se ho ptala, proč jí nad domem roste nesmyslná pětimetrová betonová stěna.

Prý protihluková bariéra, která její dům a okolní partaje uchrání před dopravním ruchem z magistrály. Zajímavé ovšem je, že se místních nikdo neptal, ačkoliv byl prý projekt řádně připravován již od konce minulého roku. Lidé se o něm ale skutečně dozvěděli až ve chvíli, kdy začala konstrukce vznikat. Tento víkend by měly opěrné sloupy doplnit dílce, které prakticky zdvojnásobí výšku betonové stěny před domem paní Pechové. Nadšený není v ulici Pod Dálnicí snad nikdo. Den v těchto místech rázem skončí o hodnou chvíli dřív…

S paní Pechovou jsem se na místě setkal. Přímo pod magistrálou je tam možná tišeji než u mě doma v klidné vilové čtvrti v Krči. Kombinace protihlukového asfaltu a snížené rychlosti udělala svoje. Pokud by na montáž protihlukové stěny bylo navázáno opětovné zvýšení rychlosti, dalo by se utilitaristicky počítat, zda zastínění domů a bytů jedněch převažuje urychlení cesty autem druhých, a snad by vyšlo, že ano. Nemyslím si však, že se něco takového chystá. Každopádně jsme si poté povídali v zahradě otočené směrem k ulici Michelská a hluk zde je dramaticky vyšší. To paní Pechové nevadí. Sama říká, že když žije ve městě, tak k tomu doprava a absence venkovského klidu patří. Proč má ale zbytečně přijít o výhled z okna?

TSK má jasno: „Tato mobilní protihluková stěna je zařízení, které se zřizuje pro zkvalitnění životního prostředí zasaženého nadměrným hlukem ve Vaší lokalitě.“ Tak to laskavě pochopte a přestaňte si stěžovat. Že budete mít tmu a vlhko? Že budete muset sundat světelnou reklamu z vaší střechy, protože už na ni nebude vidět? Že vám v noci kolem domu pochodují všelijaké existence, kterých bude s větší tmou ještě víc? Nezájem. Pokrok je pokrok. A dotace jsou dotace, prostavět se to prostě musí.

Paní Pechová bydlí v domku bezprostředně vedle magistrály, bude tedy nejvíc postižena, a proto si také nejhlasitěji stěžuje. Ale není v tom sama, má plnou podporu svého okolí. A dokonce i podporu vedení Prahy 4, které ale tradičně nic nezmůže, ať už z hlediska práva, tak z hlediska „dobrých vztahů“ z magistrátem, které jistě nestojí za to rozházet si kvůli jedné nespokojené občance.

Tento případ ve mně vyvolává řadu otázek: Nakolik je možné „páchat dobro“ pro jedny na úkor druhých? Jak je možné, že se běžný člověk včas nedozví, co mu má vyrůst před domem, pokud po tom sám velmi aktivně nepátrá? Co a jak změnit? A v neposlední řadě – stojí nám evropské peníze na podobné kontroverzní projekty za to? Mnohem spíš mám teď chuť citovat našeho předsedu Petra Macha: „Strčte si ty dotace za klobouk!“