Koryta ubráníme i za cenu války

Ministerský předseda varuje: Vystoupení z EU způsobuje válku. Kampaň před referendem o Brexitu přitvrzuje.

Když opustíte Evropskou Unii, může z toho být válka. To vzkázal David Cameron svým Britům v nedávnem projevu. Čelní představitelé v Bruselu pro změnu naznačují, že by to rebelujícím ostrovanům dokázali v případě potřeby pořádně ekonomicky a legislativně spočítat, kdyby se náhodou v referendu, které je čeká již příští měsíc, nerozhodli „správně“.

Pozadu nezůstávají ani komentátoři u nás. Jiří HehePehe vyčítá Cameronovi, že vůbec „džina“ jménem lidové hlasování vypustil a neprozřetelně umožnil nedostatečně vzdělanému plebsu říct svůj názor. To naše sněmovna je mnohem víc na výši – poté, co omylem zařadila bod o referendu na pořad jednání a vládní koalice to od zastánců Evropských hodnot okamžitě schytala, druhý den bod za halasného pokřiku „blbost, nesmysl“ zase zmizel. Podle TOP 09 by náš odchod z Unie způsobil Putina, zatímco ODS ji chce REFORMOVAT, nejlépe přijetím mnohaset stránkové smlouvy TTIP o „volném“ obchodu s USA. Bývalý premiér a nejlépe placený důchodce ČR Vladimír Špidla má také jasno – Češi Unii nerozumí.

Podle současného předsedy Evropské Komise jsme zkrátka Evropany pouze na částečný úvazek, zatímco předseda Evropského Parlamentu Schulz kárá premiéry, že příliš naslouchají vlastním lidem a nechovají se tedy dost Evropsky. Mezitím se v EP hlasuje o soudržnosti v horských regionech a EK nyní již oficiálně navrhuje povinné kvóty na přerozdělování neustávajícího přílivu migrantů. Jednotný evropský trh s uprchlíky je nově vylepšen o možnost vykoupit se z povinnosti – stačí čtvrtmilionu eur a uprchlický odpustek je na světě.

Těžko někoho překvapí strmě klesající popularita EU a jejich představitelů, například první dámy Refugees Welcome Angely Merkel, a naopak rostoucí popularita kohokoliv, kdo se vymezí proti Unii, nebo aspoň dílčím projevům tzv. „uprchlické krize“ (do které plynule přešla předchozí „dluhová krize“, která byla zase důsledkem „finanční krize“).

Proevropští politici a nejrůznější intelektuálové si marně lámou hlavu, jak občanům vysvětlit, že EU je nejsilnější světová ekonomika a nejsvobodnější země míru a prosperity, ve které by chtěl žít každý, když je čím dál zjevnější, že není. Naneštěstí pro ně (a těžko říct, zda naštěstí nebo naneštěstí pro nás) jsou schopni vymyslet pouze nálepkování extremismem a strašení Ruskem. Na nespokojence to kupodivu nefunguje, naopak jich přibývá.

Je vskutku velice zvláštní obhajovat existenci „elitního klubu“ tím, že pokud z něj někdo vystoupí, tak mu to zbylí členové spočítají, nebo ho snad dokonce rovnou napadnou vojensky. Ne každý je totiž ochoten poníženě děkovat svým pánům, že ho milostivě nechávají na pokoji. A zároveň lze s úspěchem pochybovat o upřímné motivaci obhájců EU, kteří jsou příjemci tučných platů z Bruselské přerozdělovací mašinérie.