Já jsem student, kdo je víc?

Předseda Zelených radí studentům. Loupežníci ze Svěrákovy pohádky "Lotrando a Zubejda" by se asi divili, kam posunuli řemeslo novodobí lotři-intelektuálové.

Vzpomínáte na pohádku Lotrando a Zubejda? Jak tam na začátku zpívají:

Bude to ozdoba loupežnické bandy
Bude nosit brýle a možná i kšandy
Posune řemeslo zas o kousek dál
Bude to lotr-intelektuál

A poslední životní rada starého bandity mladému naivnímu synovi:

„A hlavně – NEPRACUJ!“

Pohádky jsou nám vzorem, a tuhle si zřejmě vzal k srdci předseda Zelených Matěj Stropnický. Studenti by podle něj měli hlasitě odmítat pracovat a volat po tom, aby stát krom toho, že jim platí vysokoškolské vzdělání, taky ještě zařídil, aby si mohli ten „studentskej život“ užívat plnými doušky.

Od Zelených jsem zvyklý na ledacos – nepřekvapí mě, když bojují proti autům, proti firmám, proti globalizaci a vůbec proti většině z toho, co jim umožňuje vést vcelku bezstarostné životy plné boje za lepší svět. Taky mě asi nezaskočí, že si o sobě dnešní mladí studenti perspektivních oborů dějiny komiksu, rekreologie, filosofie, kulturní antropologie, gender studies a dalších myslí, že jsou budoucnost této země, které má a musí mít zaručen nástup na dobré místo s vysokým platem, hodně benefity a malým stresem. Ale že někteří z nich vnímají samotný status studenta jako takovou zásluhu, že je hodna státem garantovaného odstínění od nepříjemností jakou jsou práce a vydělávání si na živobytí, to je na i mě už trochu moc.

Zřejmě stále neumím dostatečně dohlédnout a docenit myšlenkové pochody v hlavách těchto většinou mladých lidí a zejména v hlavách těch, kteří jim to do nich lijí – protože na tohle snad nemůže nikdo přijít sám. A tak zatímco na Informatice na VŠE nám celá řada vyučujících vřele doporučovala, abychom si ještě před koncem školy nějaký částečný úvazek, který by nám pomohl nabrat cenné zkušenosti a rozhled před vstupem na pracovní trh s čerstvým titulem v kapse, a zatímco jsem se sám vnitřně cítil provinile, že jsem svou první opravdovou polo-práci zahájil až pětadvaceti, zatímco do té doby jsem si vystačil pouze s občasnými odměnami za zápis a rozhodcování, ve skutečnosti jsem měl využít té spousty volného času, a bojovat za lepší podmínky pro studium mých méně uvědomělých kolegů, kteří se někde lopotí na brigádě ve fast-foodu nebo multikině.

Sociální dávky pro studenty? To zní přece fantasticky. Kdože to zaplatí? Zdroje přeci jsou, soudruzi. Jenom kdyby nebyli lidé stále tak chamtiví kapitalisti a pochopili skutečné hodnoty našeho nového lepšího světa…

Loupežníci ze Svěrákovy pohádky by se asi divili, kam posunuli řemeslo novodobí lotři-intelektuálové.