Dva světy

Byl jsem již nařčen z toho, že jsem monotématický bloger, ale nedá se nic dělat – téma psí vyhlášky je pro mě nejaktuálnější. Praha 4 se ptá obyvatel, kde mají být zóny volného pohybu. My říkáme – všude

Ve středu jsem na webu zveřejnil Petici za volný pohyb psů v Praze 4. Od té doby většinu času diskutuji na toto téma. Přišlo docela dost souhlasných reakcí, což mě těší a motivuje věc dále tlačit. Přirozeně ale v diskusi převažovali odpůrci, často velmi rázní.

Potvrdilo se mé podezření, že musí existovat dva různé světy. V jednom existujeme já a spousta dalších lidí, kteří konflikty ani nezpůsobují ani jimi netrpí, popřípadě se s chvilkovým incidentem dokážeme vyrovnat, aniž by to v nás probudilo potřebu volat po plošném nařízení. Druzí lidé vedou permanentní boj se psy v ulicích a neví dne ani hodiny, kdy se jim nebo jejich blízkým něco stane. Vyhláška je pro ně životní potřebou.

Ano, jsou lidé, co mají malé děti a bojí se o ně. Ale jsou také rodiče, které to vidí úplně odlišně:

„Chci mít možnost říct svému synovi, že jestli si chce hrát s cizím psem, kterého náhodně potkáme, že se má zeptat majitele, jestli to pejskovi nebude vadit. Chci ho naučit přijímat odpovědnost za své činy (cizí pes ti může ublížit) a neizolovat ho od potencionálního nebezpečí, ale naučit ho, jak se v takových situacích chovat.“ Píše Ester Kaplánková, matka dvouletého syna.

Ano, jsou lidé, co se bojí psů a snaží se kvůli tomu docílit psí izolace. Ale také ne všichni:

„Kdo zná můj strach ze psů, bude možná mým postojem překvapen, ale jsem proti povinnému venčení psů jen na vodítku.“ Píše David Forbelský z Liberce.

Jeden tatínek mi v debatě argumentoval traumatickými zážitky svých dětí se psy. Na pomoc mi ale vzápětí přispěchala cizí maminka, jejíž děti mají pro změnu nepěkné zkušenosti s jinými dětmi. Připravuje se už příslušná vyhláška na neukázněné a agresivní děti?

Lidé jsou zkrátka různí. Mají různé představy o životě, různé postoje a chtějí odlišné věci. Jedna zájmová skupina se nyní tlačí do popředí zaštítěná vyhláškou omezující pohyb psů pouze na vodítka a halasí univerzálními argumenty, za koho všechno mluví a kvůli komu to dělají. Mluví ale jako obvykle pouze sami za sebe.

Kolik je lidí, kteří vyhlášku opravdu chtějí? Já hledám ty, kteří ji nechtějí, pozná se to začátkem září podle počtu podpisů pod peticí. Co proti mě nasadí protistrana krom generických argumentů o společenské nutnosti, kterou si "všichni uvědomují"?