Dodržování vyhlášky by situaci zhoršilo

Opět zveřejňuji cizí reakci na psí vyhlášku. Tentokrát je to text připomínky k vyhlášce od pana doktora Šusty uvedený na magistrátním webu. S návrhem řešení sice úplně ztotožněn nejsem, argumenty však stojí za pozornost.

Sdílením textu bych chtěl podpořit tuto připomínku, která potřebuje získat 1000 souhlasných hlasů, aby se stala oficiální. Cituji odsud:

Dobrý den,

jsem profesionálním trenérem zvířat a velká část mojí práce je spojena se psy, kde často v praxi řešíme strach a agresi vůči okolí. Programy prevence napadení psem šíříme také posledních sedm let po školách a školkách na území Prahy.

Jsem však i otcem tří malých dětí vyrůstajících na pražském Jižním městě, kde jejich bezpečnost skutečně ohrožuje cca 5 psů dvou až tří nezodpovědných majitelů. Kvůli těmto pěti psům dvou majitelů jednoznačně chápu potřebu vyhlášky, která by dala právní vynutitelnost větě „Paní, toho psa musíte mít na vodítku.“

Těchto pět psů však představuje cca jedno procento ze všech psů, se kterými se na Jižním městě setkáváme. U zbylých 99% procent psů jsem si jist, že vyhláška ve znění, jak je navržená, povede ke zhoršení stavu a ve výsledku uškodí nejen psům a jejich majitelům, ale sníží i bezpečnost ostatních občanů včetně mých dětí.

Mám k tomu dva důvody:

1) Velká část tzv. reaktivních psů se stává agresivními po upnutí na vodítko, zatímco na volno je zcela klidná. Ve většině případů se jedná o strachovou agresi, kdy si pes preventivním útokem tvoří kolem sebe tzv. bezpečný prostor. Na volno si stejný pes může bezpečnou vzdálenost od neznámého subjektu korigovat tak, že raději ustupuje, než by útočil. Seznamování se s novými podněty včetně dětí z bezpečné vzdálenosti je nutnou součástí socializace a výchovy vyrovnaného psa. Možnost korigovat si sám tuto vzdálenost zajišťuje psovi, že se nedostane do tzv. distresu, tedy fáze, kdy už často neovladatelně a pudově útočí. Z toho plyne, že určitá volnost pohybu v době, kdy se pes seznamuje s okolím a má k němu získat kladný vztah, je nutná. Pokud pes tuto volnost nemá, je tu zvýšená pravděpodobnost, že se naučí na neznámé podněty včetně dětí útočit. A přiznejme si, že na úzkém chodníku, zvláště jedná-li se o velkého psa a slabého psovoda, vodítko často nemůže chodce (nebo jiného psa) v protisměru ochránit. Ze stejného důvodu považuji za nešťastné i myšlenky, že by do zřízených „psích zón“ měly omezený vstup děti. Pokud se psi budou s dětmi setkávat pouze na vodítku, budou mít zhoršené podmínky pro socializaci a ve výsledku nebudou na děti přivyklí a budou jim potenciální hrozbou. Navrhuji proto kromě navrhovaných „výsostných psích zón“ vybrat i tzv. zóny přechodné, kde je volný pohyb psů možný s určitým omezením a kde nepřekáží provozu. Takových zón musí být relativně hodně, více než oněch vyhrazených psích prostorů. Tyto přechodné zóny považuji za nutnost, pokud si nemáme vychovat generaci nesocializovaných a nebezpečných psů.

2) Vyhláška nijak nemotivuje majitele psů k jejich výchově, protože ve svém znění nedělá rozdíl mezi prokazatelně ovladatelnými psy s řadou složených zkoušek a zanedbanými psi bez jediného naučeného povelu. Přitom zvláště u velkých plemen je základní výcvik a socializace důležitější zárukou bezpečí pro okolí, než upoutání na vodítko (hledisko fyzické síly, malý prostor…viz výše). Vyhláška v podstatě pohlíží na každého psa jako na potenciálně nebezpečného tvora a nedává jeho majiteli šanci dokázat okolí, že tomu tak není…V důsledku tedy v podstatě odrazuje majitele investovat čas, finance a úsilí do toho, aby svému psu poskytli jakoukoliv výchovu a výsledkem opět může být zvýšená nebezpečnost takových zvířat pro okolí.

Navrhuji proto, aby magistrát určil zkoušky, jejichž složením si pes získá viditelné označení na obojku jako ovladatelný a je mu umožněno pohybovat se na volno a mimo vyhrazené psí zóny. Podobný systém využívají, pokud je mi známo, i některá jiná velká města ve světě. V případě jakýchkoliv dotazů budu s magistrátem velice rád a samozřejmě zdarma spolupracovat a konzultovat.

Dopracování současného znění vyhlášky tak, aby myslela na výše uvedené argumenty, považuji osobně za velmi důležité pro bezpečné soužití psů a lidí.

Zdraví RNDr. František Šusta, PhD.

Pokud s prezentovaným textem souhlasíte, prosím, věnujte pár okamžiků jeho podpoře na webu magistrátu. Je třeba ještě asi 250 "podpisů" do tisícovky, aby se jím magistrát při dalším jednání o vyhlášce musel alespoň zabývat.