Bitva o budoucnost Táborské

Ve čtvrtek 13. října proběhla v hlavním sále na Nuselské radnici v Praze 4 veřejná debata na téma rekonstrukce ulic Táborská a Na Pankráci, která už od jara ohrožuje tuto lokalitu.

Dobrá zpráva je, že zasypaní podjezdů pod magistrálou není náš největší problém. Harmonogram s ním totiž počítá až úplně nakonec, bude tedy dost času na výměnu politické reprezentace, která bude méně nakloněna současnému anti-dopravnímu šílenství. Špatná zpráva je, že zasypaní podjezdů pod magistrálou není náš největší problém. Škod lze stále napáchat dost.

Se zásadními problémy návrhu IPR (Institut Plánování a Rozvoje hl. m. Prahy) seznámil přítomné zástupce starosty Ing. Zdeněk Kovářík. Prý to bylo za 25 let v politice teprve podruhé, kdy veřejně kritizuje „paskvil“ vzešlý z dílny odborného útvaru ve službách města. Rekonstrukce Táborské aktuálně počítá s úbytkem cca 150 parkovacích míst v oblasti, kde jich dnes už několik set naopak chybí. Kapacitu komunikace, po které denně projede na 15 tisíc aut, a která je jediným myslitelným spojením mezi Náměstí bratří Synků a Pražským povstáním, sníží zrušení odbočovacích pruhů a především má dojít ke spojení jízdního pruhu a tramvajové trati na úkor mnohem širších chodníků. V související ulici Na Pankráci, s jejíž úpravou se počítá ve druhé etapě, má být tramvajové těleso nahrazeno travnatým pásem neprůjezdným pro vozidla na rozdíl od dnešního betonu.

Logickým důsledkem je vytvoření dopravního kolapsu. Nejde však jen o diletantství, ale o chladnokrevný plán – lidem to pořádně znepříjemníme a oni se svých aut vzdají – hloupý, naivní, sociálně inženýrský, ale plán.

Ve skutečnosti to dopadne jako všude jinde, kde už to „úspěšně“ zkusili. Auta budou stále, budou popojíždět v beznadějných zácpách, a ti, kteří na Zelené ekofanatiky přeci jen dají a sednou do MHD, budou v tramvaji popojíždět spolu s ostatními řidiči. Zásobování obchodů, jejichž vznik zajisté čeká jen na kýžené zhumanizování ulice, bude nemožné, protože dodávky nebudou mít kde zastavit, leda za cenu blokace dopravy. Řemeslník do bytů na Táborské nepřijede – nezaparkuje. A místní obyvatelé rovněž ne. A co je úplně nejhorší – jestli bude hořet, nebo bude někdo potřebovat okamžitý transport do nemocnice, bude mít smůlu – záchranáři prostě neprojedou. Nebude kudy, nebude kam uhnout. Leda to vzít po širokém chodníku, ale tam zase budou stromy, aby bylo město hezké…

Většině účastníků debaty bylo naprosto jasné, že jde o blouznění několika fantastů, které bohužel voliči skrze své nezodpovědné zastupitele pustili k rozhodování o budoucnosti metropole. Zeleného folklóru jsme nicméně nezůstali ušetřeni – jeden z příznivců rekonstrukce si přeci jen cestu do sálu našel a neváhal ostatním vysvětlit, že po rozšíření chodníků na úkor vozovky bude ulice kypět životem, místo parkoviště bude mnohem lepší prostor pro komunitní setkávání sousedů a zasypáním podjezdu pod magistrálou dojde k vítanému zklidnění dopravy a získáme navíc krásný park. Odvaha (nebo drzost?) vysypat tyto od reality odtržené mantry před publikem naštvaných místních obyvatel stojí za povšimnutí.

Z debaty vyplynulo, že zastupitelé Prahy 4 snad většinově stojí za zájmy místních a nikoliv za zájmy IPR, který svou studii (na které mimochodem nespolupracoval ani se svým vlastním odborným útvarem dopravního inženýrství) zatím velmi usilovně hájí. Navíc lživě uvádí, že Praha 4 již s návrhem souhlasila, přestože nikdo kompetentní takový souhlas udělit nebyl na jednání přítomen. Zástupci radnice přesto zatím chtějí dále jednat a dospět k nějakému konstruktivnímu řešení, protože rekonstrukce tramvajové trati v režii DPP proběhne tak jako tak a existuje řada dílčích změn, jejichž implementace by při té příležitosti stála za to (namátkou úprava křižovatky Táborská x Petra Rezka nebo nová zastávka tramvaje blíže stanice metra Pražského povstání). Pokud to však nebude možné, přislíbili vyvinout maximální nátlak na odmítnutí studie.

Bitva však zdaleka není dobojována, protože poslední slovo nebude mít Praha 4, ale Rada hl. m. Prahy. Sice musí vyčkat na stanovisko městské části, nemusí se jím však ve finále řídit. Je proto potřeba situaci stále pozorně sledovat a v případě potřeby spojit síly a ozvat se dostatečně rázně, aby příští osud ulic Táborská a Na Pankráci a tisíců lidí, kteří zde bydlí nebo denně projíždí, nebyl rozhodnut jedním mávnutím rukou lidí, kteří o lokalitě a jejích potřebách dost možná vůbec nic netuší, nebo je jim to úplně jedno.