Metafora s pokřikováním u dětí mi přijde dobrá, máte pravdu že ne vždy je to prvoplánovitě urážlivé a přezíravé. Ale i "poslouchej mě, udělej to co chi já" mi přijde jako dost špatný přístup...

S Amerikou musím souhlasit, pane Pavel, zásadně odmítavý postoj k USA jako symbolu jakéhosi zkaženého Západu se všemi americkými nešvary mi přijde také často přehnaný - zároveň mi ale přijde přehnané i časté plošné odmítání východních zemí. Je to sice kontroverzní, ale ačkoliv má USA mnoho chyb, zaslouží si v mnohém přístup s respektem - a naopak i když třeba takové Rusko je z hlediska Západu hrůzná připomínka temna, zaslouží si respekt také. To je ten těžce dosažitelný bod rovnováhy, mít dost sil kritizovat a respektovat obě strany a navíc ještě sebe sama. Bez něj ale budeme vždy padat do černobílého, rudomodrého a dalších zjednodušujících způsobů vidění.

Co se ovcí týče. Ono to funguje stejným způsobem, jako když děti na druhé křičí "zbabělče". Často to není myšleno tak, že by ten druhý byl zbabělcem či ovcí. Prostě ten vůdčí jen říká "poslouchej mě, udělej to co já chci/mysli tak jak já chci"

Co se boje proti hegeomonii týče, docela mě rozesmívá boj proti USA. Když se pak s někým pustím do sporu, výborně se ukáže, jak má buď vymytý mozek a/nebo nemá argumenty. Je to bohužel dost iracionální, že lidé si prostě hledají nepřítele. Někoho zlého, na koho by si mohli ukázat a koho nenávidět.