Pokaždé když se setkám s pacientem, kterému jsme zachránili život, tak si znovu uvědomím, jaký kousíček nás každého žijícího dělí od smrti. Kolik málo vteřin stačí a vše se nenávratně změní. Náhle je konec. Konec jednoho lidského osudu a života. Je úplně jedno, jak byl dlouhý, vždy to je obtížné pochopit a vyrovnat se s tím.
plynová karmanet
Letos pražská záchranka slaví 150 let své existence. Tak jako před pěti lety, tak i letos jsme k tomuto významnému výročí vydali knihu o této nejstarší záchrance. Je to kniha o jejích lidech, o lidech, kteří ji dělají, kteří pro nás pro všechny v ní pracují. Jsou to lidé z ulice, kanceláří i dílen. Patří tam dispečerky, řidiči, záchranáři, lékaři a lékařky, administrativa, pomocný personál zabezpečující servis těm, kteří se pohybují celou dobu v ulicích ve žlutých sanitkách… Kniha je věnována právě jim. Kniha je veřejným poděkováním všem, kteří pro pražskou záchranku pracují.
Proč o tom píši? Nepropaguji knihu, protože se nedá koupit. Chci upozornit na velké nebezpečí, které hrozí mnoha lidem a ani si to nejspíše neuvědomují. Na titulní straně je malý kluk v náručí záchranáře. Fotografie je jedna z těch 155 fotek, které v knize jsou a které dokumentují záchranku, lidské osudy a práci. Jejich autorem je Jaromír Chalabala, který svůj volný čas věnuje fotografování záchranářů a hasičů. Díky němu vzniklo mnoho pěkných fotek a dokumentů, u nichž někteří pláčou, jiné dojímají a některé i zahřejí u srdce.
Ten malý kluk se jmenuje Honzík Jebavý a jeho záchranář, který ho drží v náručí je Karel Böhm. Co se tehdy stalo? Taková běžná záležitost. Jednoho večera na podzim roku 2004 se Honzík koupal. Při ohřevu teplé vody karmou unikal oxid uhelnatý, který nejdříve kluka, ale následně i maminku otrávil. Tehdy včasná, správná a rychlá pomoc i léčba v Motole jim zachránily život. Nyní Honzík i Karel mohli knihu se svojí fotkou společně pokřtít (http://www.zzshmp.cz/komunikace/tiskove-konference/14-6-2007-slavnostni-krest-knihy-ke-150-vyroci-zzs-hmp-uszs-3891.html ), vdechly jí kyslík do života.
Každoročně v Praze zachraňujeme nejméně 100 lidí otrávených podobným způsobem, kdy špatně odchází oxid uhelnatý komínem, hromadí se v místnosti nebo celém bytě a plíživě, v tichosti a bez jakýchkoliv stop uspává až zabíjí. Počty zbytečně zemřelých jsou vysoké. Otrava oxidem uhelnatým má totiž jednu strašlivou vlastnost. Možnosti na záchranu jsou totiž omezené až minimální, protože oxid uhelnatý se v krvi naváže na místa pro kyslík, takže kyslík nemá možnost se dostat k buňkám organizmu a zabíjí ho. Jako první umírají mozkové buňky, takže většina lidí, kteří přežijí tento druh otravy, umírá následně v nemocnici na smrt mozkových buněk. Většinou jsou to mladí lidé, kteří měli teprve život před sebou.O to větší radost máme, že Honzík přežil bez následků.
Nechte si zkontrolovat karmu nebo plynový kotel a komín, aby Vás nepotkalo podobné neštěstí. Pokud možno co nejdříve, protože otravy se vyskytují celý rok.
