Asi už tak 5 let se občas objeví na mém stole buď album cca 50 fotografií nebo e-mail s několika fotografiemi a komentářem a nebo dopis adresovaný na všechny světové strany, jak já s oblibou nazývám korespondenci stěžovatelů a kverulantů směřovanou nekonečnému množství lidí od vrátného skladu v Horní Dolní až po hlavu státu, jejichž obsahem je kritika záchranářů jezdících po tramvajových kolejích nebo za nějaký ten přestupek v pražské dopravě.
Nechápu, o co autorům vůbec jde. Jestli si hrají na kazatele a moralisty záchranářů nebo o zaujaté jedince nenávidějící sanitky a nebo o zakomplexované chudáky, jejichž terčem se stali právě saniťáci, kteří jsou jen jedni z mnoha desítek druhů řidičů a stovek všech účastníků silničního provozu.
A také je možné, že to je jen jeden nebo dva tramvajáci, kteří mají nějaký osobní problém se záchrannou službou či záchranáři a nebo vše činí jen kvůli mně, aby mě otravovali. Obsahem jejich sdělení jsou zachycené přestupky a prohřešky, kdy jede sanitka po kolejích zákazem vjezdu nebo parkuje na chodníku a nemá zapnuté výstražné a zvukové znamení (tzv. majáky a sirénu - houkačku).
Opakovaně jsem se k tomuto nešvaru vyjádřil a převážně své zaměstnance obhajoval. Na druhou stranu jsem vždy požádal o dodání potřebných informací (datum, detail čísla vozu nebo SPZ), abych mohl ověřit konkrétní přestupek a posoudit, zda měla posádka důvod či nikoliv k takovému jednání.
V 95% se ale jednalo o sanitní vozy jiných firem a organizací, převážně privátních, které vykonávají pouze zdravotní transporty (neakutních), kdy není důvod ani oprávnění k použití majáků a porušování dopravních předpisů. Jedná se o zneužití mimiker sanitního vozu k zjednodušení práce - průjezdu ucpanou Prahou a tím snadnému zisku, protože tak za směnu udělají více transportů a tím více vydělají.
Stejně tak by se mohli chovat i ostatní řidiči, kteří jsou ekonomicky závislí na ujetých km a počtech transportů, např. vozy zásobování, pošty a frekventovaní messengeři, ale i servisní firmy a taxi. Nikdo z nich však nezachraňuje lidské životy a zdraví, jako naše posádky, které to nemají v Praze vůbec lehké.
Přesto dosahujeme vynikající úspěchy v kvalitě i kvantitě práce. Počty zachráněných lidí jsou stále větší, úspěšnost resuscitací u lidí se zástavou srdce a oběhu je lepší než ve vyspělých zemích jako jsou USA a země EU, ale i 49% návratnost lidí po závažném mnohočetném zranění s ohrožením života do plnohodnotného života je to, s čím se můžeme chlubit a co nám zahraniční kolegové závidí.
To vše pro Pražany a návštěvníky Prahy děláme s nadšením a elánem i vlastním sebeobětováním za nesnadných podmínek a v nedostatečných podmínkách. Máme zde celou řadu překážek v podobě např. bílých obrubníků podél tramvajových kolejí, různých železných patníků a betonových květináčů, neprůjezdných ulic a tramvajových těles s příkopy, zpomalovacích prahů a hrbů i celé dny ucpané dopravy a neprůjezdných tras nebo zacpaných areálů nemocnic parkujícími vozy. Patří sem i neexistence předávacích míst s plynulou návazností péče, uzamčené domy a malé výtahy i neoznačené ulice a domy.
Je toho skutečně hodně a přesto průměrná dojezdová doba se pohybuje kolem 7 minut! Přestože v ČR platí vyhláškou stanovený limit 15 minut a v některých zemích EU je dokonce i 30 minut.
Věřte, že nikdo z nás nedělá přestupky jen pro sebe, myslete na to, že každý nás může někdy potřebovat a potom každá minuta trvá hodinu. Není nám co závidět, když spěcháme od případu zpět na základnu nebo jen do lokality, kde máme službu, protože se vracíme třeba z nemocnice na druhé straně Prahy, kam jsme pacienta předali.
Kdybychom čekali v koloně, což může trvat i hodiny, tak bychom nebyli schopni systém zajistit na takové úrovni, jako zabezpečujeme a potřebovali bychom mnohem více sanitek, záchranářů, řidičů i lékařů a potřebné vybavení vč. přístrojů a léků, což logicky stojí mnohem více milionů, které nemáme. A obětovat pacienty nehodláme.
Také bychom mohli dokumentovat přestupky tramvajáků a sestavovat databáze rizikových situací, kdy tramvaj ohrozila nebo dokonce zranila jiného účastníka, ale nemáme na to čas ani náladu a ani povahu, protože si uvědomujeme, že to také nemají lehké a musí se potýkat s mnoha problémy.
Uvědomujeme si, že zde musíme umět žít a být tolerantní, protože jinak to už nejde. Kam se vytratila ohleduplnost a tolerance řidičů, která zde k sanitním vozům pražské záchranky existovala? Proč někteří řidiči se sanitkami soupeří a bezohledně blokují? Myslí si ti agresivní, že jim se nic nemůže stát a že oni sanitku nebudou potřebovat?
Jsem zastáncem ve světě běžné preference a přednosti vozidel složek IZS (Policie, hasičů a záchranky i městské policie), ale i MHD, kam patří i taxíky. Jsem ale odpůrcem absolutní preference pouze jedné komunity, zvláště když to je na úkor ostatních. A mám pocit, že pražské tramvaje jsou tím příkladem. Nechápu situace, kdy se tramvaj řítí po kolejích, když před ní několik desítek metrů stojí vozidlo, které nemá kam uhnout nebo přechází chodci, a pouze zvoní.
Často mám pocit, že řidič tramvaje to dělá schválně a se vztekem nebo ho uspokojuje, když lidé před tunami železa zběsile uhýbají... Na druhou stranu je mnoho tramvajáků, kteří jsou slušní a ohleduplní, počkají na cestující, pustí jiné řidiče nebo ukazují projíždějící houkající sanitce volnou cestu. Takoví mi také píší pochvalné dopisy a e-maily, kde vyjadřují podporu mým vyjádřením a znechucení nad kolegy, kteří se do mě nebo našich záchranářů na svém tramvajovém webu navážejí. Velkou skupinou řidičů MHD, kteří se na mou stranu připojili jsou i řidiči autobusů, kteří s některými řidiči tramvají a aut mají též špatné zkušenosti. Zamysleme se všichni nad touto neutěšenou situací a začněme být tolerantní a méně agresivní.
