Současné problémy zdravotnických záchranných služeb v ČR

Poslední dny zaznamenáváme informace o problémech ZZS v ČR, a to v souvislosti s reformou zdravotnictví, kterou připravilo MZ. Její jednou částí je i připravovaný zatím neexistující zákon o ZZS. Většího významu tento zákona nabývá možná i proto, že situace ve zdravotnictví není růžová, na povrch občas vyplouvají různé závažné kauzy, kde vina je schvalována právě na záchranáře nebo celou záchrannou službu, ale i fakt, že MZ má s realizací reformních kroků jisté problémy. Nedávno jsme zaznamenali informace, že zákon o ZZS by měl být jedním z mála, které by mohly bez výrazných komplikací projít. Situace je však ve skutečnosti asi jiná, a tak proběhla včera tisková konference, z níž dnes máme k dispozici některé drobné výstupy. Protože jsou vesměs pozitivní, ale nereflektují skutečnost, pokusím se situaci ozřejmit a lidem přiblížit.

záchranáoiZZSHMP

ZZS v ČR se vyvíjejí pomalu a dlouhodobě. Celou dobu narážejí na komplikace i neochotu a ataky z různých stran i důvodů. Managementy ZZS vždy narážely na problémy politické i finanční, ale nejvíce na nezájem okolí. Já říkám, že o ZZS se každý zajímá až tehdy, kdy ji potřebuje, a to už bývá většinou pozdě. Také jsem zaznamenal hodně případů, kdy si to někteří z vlivných nebo bohatých konečně sami uvědomili, protože se jich to dotýkalo osobně. Přes prvotní sliby však po čase na ZZS opět zapomněli a jen ojediněle pomohli.

 Jaké jsou současné problémy ZZS:

Nový odborářský ZP jich přinesl hned několik. Je zajímavé, že i odboráři si dnes sami uvědomují, že jejich požadavky byly kontraproduktivní. Patří sem omezení přesčasů, proplácení a tím i zrušení přestávek na oddych nebo zrušení pohotovosti. ZZS tak museli přijmout více zaměstnanců, které však současný trh nenabízí a trpí jejich chronickým nedostatkem. Vidina zlepšení je v nedohlednu, protože současný systém vzdělávání má mnoho nedostatků. Nejsou a asi ani nebudou lékaři, nejsou a nebudou záchranáři, protože ve školách sedí až na jednotlivé případy výhradně dívky a o řidičích vzhledem k nenasycené kamionové a autobusové dopravě nebo nesmyslnému požadavku na 780hodinové kurzy ani nemluvě.

ZZS proto nyní nejvíce trápí odchod řidičů jinam, kde mohou lépe platit, a odchod lékařů do zahraničí nebo do důchodu, záchranáři na plovárny a k jiným složkám, které nabízejí lepší sociální zázemí a podmínky do budoucna. Samostatnou kapitolou jsou operátorky našich „dispečinků“, které nepřipravuje žádný vzdělávací systém. Tyto problémy prohloubil nový ZP tím, že systém vyžaduje více zaměstnanců. Návrh zákona s koncepcí nových stanovišť to jistě nevyřeší, ale určitě ještě zhorší.

Dalším problémem je fakt, že primární péče pokulhává a ta akutní v podobě LSPP se redukuje. Zkracování délky hospitalizace a nedokonalá zdravotní péče o klienty sociálních lůžek přináší zvýšené nároky na práci ZZS. Obavy, že zavedení poplatků způsobí jakýsi přeliv pacientů na ZZS se nepotvrdil. Dokonce naopak dochází díky poplatkům k snižování objemu čerpání zdravotní péče obecně, což zaznamenáváme i na ZZS. V současné době v Praze máme objem požadavků téměř identický, jako v minulých letech, tzn. max. roční nárůst v rozmezí 5-7% oproti předchozímu roku.

Neustále slyším otázky, proč nejsou lékaři schopní a ochotní pracovat na ZZS. Důvodů je několik. Mezi hlavní patří atomizace medicíny, tzn. že v dnešní době máme převážně lékaře na jednu malou oblast lidského těla nebo část oboru, takže je vzácností nalézt odborníky, kteří by dokázali obsáhnout celou medicínu, tj. od narození (porodu) až ke smrti a od novorozeneckého věku až po stáří vč. obou pohlaví. Dalším důvodem je skutečnost, že se medicína zdokonalila a je složité její široké spektrum pojmout a obsáhnout v jedné osobě. V nemocnicích již proto dávno pracují týmy odborníků v konziliárním systému. Lékaři ZZS však musí pracovat samostatně bez možnosti konzultací a konziliární služby, ale i bez širokého spektra pomocných i přístrojových vyšetření a laboratoří. To vše podtrhuje problém právní, kdy lékař akutní medicíny je více zranitelný a postižitelný. Nakonec i fakt, že máme nefunkční systém postgraduálního vzdělávání a atestačních zkoušek i funkčnost akreditačních pracovišť bez jasného systému financování. Proto zaznamenáváme odliv mladých kolegů i absolventů do zahraničí a minimální přísun nových. V Praze můžeme k tomu přičíst i argument, že nemocnice neprošly zásadní reorganizací a samy kvůli novému ZP potřebují také více lékařů. Některé nepopulární kroky způsobily to, že mnoho lékařů odešlo i mimo resort.

Pražské problémy jsou specifické i v tom, že je zde více možností pracovního uplatnění a náročnější ekonomické podmínky, které jsou nepřijatelné právě pro mladé perspektivní jedince. Proto nám několik mladých nadějných kolegů odešlo do jiných krajů, kde je i méně náročná práce na ZZS, protože množství případů je nižší.

 Dalším problémem ZZS je chronický nedostatek finančních prostředků, protože byly dlouhodobě podfinancovány. Činnost ZZS komplikují neustále rostoucí náklady, platy ve zdravotnictví, rostoucí požadavky na kvalitu ZZS jako celku, nedostatečná úhrada ze zdravotního pojištění, která neodpovídá současným cenám a neakceptuje rostoucí ceny PHM i již zmíněné výše platů.

K problémům ostatním řadíme složitost návaznosti nemocniční neodkladné péče na přednemocniční neodkladnou péči v podobě neexistujících centrálních a urgentních příjmů vč. pofidérní spádovosti lůžkových zařízení a následné neochoty přijímat pacienty z ekonomických důvodů.

Co ZZS a jejich zaměstnanci potřebují? Vlastní zákon, který nemají. Musí být však pro občany, pro ZZS a jejich zaměstnance a nikoliv v rozporu s jejich potřebami, názory a požadavky. Vše však vyžaduje větší finanční nároky a nemůžeme počítat s tím, že na ZZS budeme nadále šetřit. Společnost bude mít takovou ZZS, jakou si zaplatí. Není možné chtít nejlepší ZZS za málo peněz. Musí dojít k zlepšení podmínek pro zaměstnance vč. realizace jejich sociálního zabezpečení. Zajistit kvalitní a dostatečný systém vzdělávání lékařských i nelékařských profesí pro ZZS.

Toto je jen stručný víčet problémů, které nás nejvíce trápí a které by se měly řešit. Situace není růžová, jak je někdy prezentováno a lidem servírováno. Doposud ZZS fungují jen díky nadšení a obětavosti lidí, které je řídí a kteří na ZZS pracují. Některé kroky však jejich práci kazí a demotivují. Tvůrci koncepcí a zákonů by však měli vždy myslet na to, že pokud se bourá něco, co se složitě a dlouho budovalo, může být nenávratně zničeno.