Hromadné neštěstí

Dnes dopoledne v 10:30 došlo ve Studénce na Novojičínsku k hromadnému vlakovému neštěstí. Příčiny tragédie budou známy až po ukončení vyšetřování okolností a příčin neštěstí. Zatím víme, že došlo k nárazu rychlíku EuroCity v rychlosti cca 120 km/h do mostní konstrukce po pádu na kolejiště. Doposud je hlášeno asi 6 mrtvých a desítky zraněných. Jedná se možná o největší tragédii na železnici za posledních 50 let.

Golemweb

Proč o tom píši? Nestačí, že informace máme od okamžiku nehody ze všech zdrojů?

Psát o běžných problémech zdravotnických záchranných služeb v ČR je zbytečné. Psát o každodenní naší práci, považuji za exhibici. Psát o skutečných problémech, však už za to stojí, protože tak můžeme na ně nejen upozornit, ale začít je i řešit. Konečně se někdo zodpovědný tzv. chytne za nos a bude konečně přemýšlet racionálně a zodpovědně.

Praha je specifická lokalita pro zdravotnictví i pro zdravotnickou záchrannou službu. Výrazně se odlišuje od ostatních regionů, a to již desítky let. Ani „listopadová revoluce“ nerozvířila zkalené hladiny vod a neodstranila nánosy bahna, ve kterém se pražské zdravotnictví neustále plácá. Deset let jsem ve funkci ředitele a opakovaně jsem se snažil nejen upozornit na problémy, ale také je řešit. Marně.

Závidím téměř všem kolegům z ostatních krajů, že nemají takové problémy, jako máme tady v Praze. Jedná se o tzv. návaznost péče, tj. pokračování jakéhosi záchranného řetězce vedoucího k jedinému – záchraně životů a zdraví postižených. Každý má v paměti seriál Sanitka a dr. Janderu, kteří pravdivě ztvárnili situaci pražské záchranky i pražského zdravotnictví, ale i problémy zdravotníků a jejich vzájemné vztahy.

Ze všech těch zážitků a faktů bych vypíchnul jen některé. Nedostatek peněz, kvalifikovaných lidí, politické podpory, koncepčních plánů i realizovaných projektů. Za nejhorší však stále považuji neschopnost systému odstranit chronické nešvary a nedostatky, které se přenášejí na pacienty a ovlivňují kvalitu péče. Příjem pacientů od záchranné služby v Praze byl, je a si i nadále bude problém. Přestože Praha je hlavním městem, nejbohatším regionem, soustředí veškeré politické dění, státní aparát, mezinárodní zastoupení a je jistě vzhledem k husté dopravní síti i nejrizikovějším místem v ČR, potýkáme se každodenně s problémy umístit naše pacienty do lůžkového zařízení.

Mnohdy slýcháváme, že proč si Praha teda už konečně nevyřeší nebo že si to snad záchranka jen pořád vymýšlí. Na každý takový podnět reagují zodpovědní podrážděně a arogantně. Občas zaznamenám i nějaké ty výhružky nebo bagatelizování problému. Výjimečně jsem se setkal i s pochopením a snahou pomoci řešit nedostatky. Dokonce jsem postřehl i zlepšení . Bohužel však netrvalo nikdy věčně ani dlouho. Pokaždé se vrátí do starých hluboce vyjetých kolejí.

Chápu některé argumenty, jako např.. nedostatek personálu, nedostatek peněz, politické změny, rošády ve funkcích, změny priorit některých dílčích projektů atd. Nechápu však, že tak zásadní a závažný problém nenalezl ani po tak dlouhé době stále řešení. Přednemocniční neodkladná péče v ČR za posledních 10 let ušla velkou a náročnou cestu, kde zdolala mnoho nelehkých úkolů a vypořádala se s mnoha nástrahami i problémy. Stejně tak téměř ve všech krajích mají dořešenu i návaznost péče, a to na vysoké světové úrovni. Mohu jmenovat např. Olomouc, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Plzeň, Ostravu i další. Zde již mají heliporty s přímou návazností na centrální a urgentní příjmy nebo-li EMERGENCY, dostatečné kryté zázemí pro sanitní vozy, kde je možné komfortně přeložit a předat pacienty do péče kolegů.

Praha však zůstala na prahu dějin tak o 20 let zpátky. V současné době odpovídá svými parametry světovému (a i českému) standardu pouze jedno pracoviště, které však nespadá do resortu zdravotnictví, ale pod Ministerstvo obrany, tj. Ústřední vojenská nemocnice. Ostatní pražské nemocnice, tzn. fakultní, které jsou schopny zajistit péči o nejzávažnější stavy problém návaznosti péče doposud nevyřešily. Každá má něco z toho, co by mít měla, ale žádná není kompletně vybavena a zabezpečena dle metodiky.

Naše posádky se neustále potýkají s problémy, jako je průjezdnost areálem, obtížnost parkování sanitních vozidel, komplikovaný přístup do příjmových prostor, vykládání pacientů venku na dešti v zimě a před zraky kolemjdoucích, nedostatek transportních prostředků, kapacitně nedostatečné příjmové trakty, trvalá nepřítomnost personálu, neschopnost bezproblémového přijetí pacienta do péče, odmítání pacientů, nedostatečné kapacity akutních lůžek, nekonečné množství různých uzavírek oddělení a technických havárií komplikujících příjmy…

Takové neštěstí jako je dnešní vlaková tragédie na Moravě je schopný pojmout a zvládnout pouze systém, který snadno zvládá každodenní problémy. V Praze mám dnes pocit, že jelikož není systém schopen se poprat s každodenní realitou metropole, tak by dnes nejspíše nezvládl hromadné neštěstí. Už nyní vím, že z tohoto sdělení budu mít opět problémy, ale jako jeden z argumentů uvedu případ z dneška. Dnes dopoledne v době, kdy kolegové na Moravě řešili problémy s umístěním desítek zraněných, jsme se trápili s téměř neřešitelným problémem umístit jednoho vážně zraněného mladého muže po dopravní nehodě.

Držím všem palce, aby situaci zvládli a aby zranění se uzdravili a dalších škod bylo co nejméně.