Smrt je pojem, který je pro mnohé zahalen tajemnem nebo velkou neznámou, ale pro některé i strachem.
pohřebnet
Současnost dávno oddělila smrt od života a stále více se vzdaluje realitě. O smrti se nepřemýšlí, nediskutuje a nejraději mlčí. Jakákoliv povrchní informace o smrti však vzbuzuje reakce, plodí emoce a dokonce se ojediněle stává sama smrtící pro slabší jedince.
Jen v tomto roce už měsíce živí informační svět výstava lidských těl Bodies nebo problematika mnohokráte diskutované eutanázie. Obojí rozpoutalo mnoho bouřlivých diskuzí, vyprovokovalo mnoho autorů k různým sáhodlouhým nebo odborným úvahám a projevům.
Teď (čt. 6.9.) jsem se zaujetím shlédl na ČT2 dokument „Dotek z druhého břehu“. Tibet a jeho mniši jsou stejně jako uvedená smrt pro mnoho Evropanů tajemní. Přiznávám, že jsem zůstal u obrazovky strnulý s mrazivým pocitem po těle, když Tibeťan ořezával cáry kůže a svaloviny z těla zemřelého a házel je přítomným hladovým supům. Poté primitivní kamennou palicí, připomínající dobu kamennou, roztloukal takto ořezanou kostru člověka na drť.
Stejně drasticky a chladnokrevně působilo celé pohřebiště uprostřed vysokých hor pokrytých sněhem a ledem, vytvořené z pestré směsice barev a osobních předmětů, převážně částí oděvu zemřelých. Celé toto barevné „pole“ pokrývající kamenné údolí připomínalo spíše skládku komunálního odpadu s volně vlajícími kusy látek a poletujícími fotografiemi.
Uvědomil jsem si znovu, jak jsme výchovou svázáni a velmi vzdáleni skutečnému životu, ke kterému smrt bezprostředně patří. V dokumentu bylo vidět, že jsme hodně daleko od této staré a moudré civilizace.
Při jedné z posledních služeb jsem byl opět přímo vedle smrti. Vždy to je smutná situace a nepříjemná záležitost. Přesto jsem tentokrát zažil něco úžasného. Byla to krásná lidská chvíle.
Stařenka smrtelně a nevyléčitelně nemocná náhle zemřela. Měla to štěstí, že byla v tuto dobu obklopena svými nejbližšími a byla doma. Pozůstalí ji připravili k pohřbu a já uviděl něco dnes již vzácného a neobvyklého. Přestože již nežila a vysoký věk stejně jako vážná nemoc a její následky byly patrné, tak pohled na ni byl úchvatný. Byla oblečena v černobílých šatech a na hrudi v rukou svírala dlouhou bílou růži. Vedle na stole hořela svíčka, která provonila pokoj.
Takto důstojně má vypadat smrt člověka.
Odkaz:
http://www.ceskatelevize.cz/program/10123228499-06.09.2007-20:00-2.html
