Smíchov

Považuji se za Smíchováka, protože jsem se v této čtvrti narodil a prožil zde dětství.

Starý Smíchovweb

Pamatuji si jeho starou podobu, postupný rozvoj i přestavbu a mohu srovnávat. Po pádu totality jsem se sem částečně vrátil a pracoval v Nemocnici Malvazinky, kam jsem dojížděl právě přes Smíchov.

Nyní zde máme i naše jediné „vlastní“ stanoviště a technické zázemí provozu, takže musím do této části Prahy stále zajíždět. Jsem potěšen, jak se tato dříve zašedlá tovární a dělnická čtvrť změnila v krásnou barevnou moderní část města s řadou pěších zón, parků a bulvárů, plnou obchodů, restaurací i kaváren.

Nejen já, ale i moji známí říkají, že sem chodí mnohem častěji a rádi než do centra Prahy, třeba na Václavské náměstí nebo Národní třídu, které jsou nyní zaplněny obchody s laciným zbožím z Číny a různými tretkami, ale i špínou, zápachem a lidskými individui. Tlupy pochybných existencí, které potkáte třeba za Teskem na Národní, na současném Smíchově už nepotkáte.

Dokonce v této lokalitě narazíte na policisty a strážníky mnohem častěji, takže i pocit bezpečí vnímáte spíše než kdekoliv jinde, přestože i zde jsou problémy. A i komplikovanou a náročnou pražskou dopravu se tady podařilo docela zvládnout, jen pár drobných chyb zůstalo.

Smíchov je už prestižní čtvrť.

Uveřejněno jako sloupek pražské přílohy MF DNES dne 3.11.2007.