Poslední dny se nestačím divit nad tím, co se všechno ze Senátu vyrojilo za neuvěřitelné změny. Pokaždé se jedná o docela zásadní změnu, kterou považuji za špatnou. To vše korunuje fakt, že některé změny jsou údajně jen dočasné, na několik let nebo do doby než je zase opraví. Pro takovouto chybovost se v lidském životě používá výraz "vyrobili zmetek".
Senátweb
Městské policii se berou kompetence, které nás stály stamiliony korun a které takto ledabyle a tzv. vyhodíme oknem. Můžeme polemyzovat o tom, zda Městská policie dělá ještě to, pro co byla původně zřízena, tzn. zda dbá na pořádek ve městech. Když chodím kobercem vajglů a přeskakuji psí exkrementy kolem počmáraných zdí od sprejů nebo zničených zařízení od vandalů, tak mám také smíšené pocity. Souhlasím s tím, že přílišná orientace MP na dopravní problémy není dobrá, ale co mají ve městech a obcích dělat, když Policie státní není nikde vidět a dopravní problémy téměř neřeší? Také diskuze na téma měření rychlosti má mnoho různých podob, např. zda má smysl, že MP měří na známých místech a že tyto měřící úseky jsou dnes asi jediným místem, kde auta dodržují předpisy. Ale jaký má smysl, že Policie měří tam, kde nedochází k žádnému ohrožení dopravy, tzn. na rovince, pokud možno ještě z kopce, kde nejsou žádné přechody ani školy nebo zastávky, obchody a vozovky s větším počtem chodců.
Nesouhlasím proto s kritikou MP, zvláště ze strany příslušníků Policie nebo s argumentací státní Policií a už vůbec z úst politiků, kteří se možná jen mstí za to, že museli MP zaplatit pokutu za porušení předpisů. Každá složka má totiž svůj význam a svou oblast činnosti. V mnoha případech spolupracují a vzájemně si vypomáhají nebo doplňují. Rozhodně si nekonkurují nebo dokonce, jak někdy slýchám, přebírají činnost. I to kritizované měření rychlosti vlastně začala MP dělat jen proto, že Policie se této činnosti už téměř nevěnovala. Např. v Praze v tu dobu pořídila plechové krabice s kamerami a radary, které po zničení vandaly přestaly sloužit. Policistu na ulici téměř neuvídíte. V takovém případě vítám aktivní přístup Městské policie, kterou na ulici vidím a která situaci v dopravě řeší. Trvám však na podmínce, že nebude tato činnost převažovat a MP se bude věnovat i pořádku.
Přestože s důchodovou reformou a ministrem Nečasem souhlasím nejvíce ze všech, tak rozhodnutí o posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu nepovažuji za vhodné. Nevím jaké osobní zkušenosti mají politici s pracovní výkonností v pokročilém nebo důchodovém věku a nebo s předčasným úmrtím člověka na závažná onemocnění. Já si myslím, že tyto zkušenosti mám, proto se mi posunutí hranice věku nelíbí. Nedovedu si představit 65 leté záchranáře, jak běhají po schodech a nosí pacienty stejného věku nebo i mladší. A to i proto, že nikdo v současné době neřeší sociální výhody pro zaměstnance záchranných služeb, kteří jako jediná složka IZS tyto výhody nemají. Mezi ně patří krom jiného i právě snížení věkové hranice pro odchod do důchodu. Při úvaze, jak vysoký je průměrný věk občanů v ČR, mám pocit, že si lidé důchodu a klidu už moc neužijí.
A zatím pro mne nejhorší zjištění tento týden bylo, když jsem slyšel, že se Senát rozhodl nezabývat problematikou novely Zákoníku práce, která má zvýšit přesčasy lékařů až na 20 hodin týdně, a přímo ji odeslali panu prezidentovi. K uvedení takovéhoto diskriminujícího ZP do praxe tak zbývá už jen podpis prezidenta. Výjimkou, která zvyšuje přesčasy lékařů proti ostatním zaměstnancům v průměru o osm hodin týdně a až o dvanáct hodin u lékařů záchranné služby, se vracíme zase zpět a z lékařů děláme nevolníky. Místo, aby společnost konečně takovéto vydírání lékařské profese zrušila a snažila se nějak naše lékaře motivovat a jejich počty stabilizovat nebo i navyšovat, tak situaci ještě zhoršuje. Považuji to nejen za pohrdání lékařským stavem, ale i za další zhoršení již teď napjaté situace a ohrožení dalšího zhoršení péče, protože lékařů je nedostatek a odcházejí do zahraničí i do jiných resortů. To že jim naložíme více práce není systémové řešení, ale přesný opak. A ekonomické argumenty neobstojí, protože přesčasová práce je dražší než ta normální. Také si musíme uvědomit, že zákonná pracovní doba lékařů tak stoupne v průměru až na 60 hodin týdně a nikdo z nás jistě nechce, aby ho zachraňoval unavený lékař. Všechny manažerské příručky doporučují a firmy také stále více zavádějí tzv. lepší péči o zaměstnance vč. dostatečné doby na odpočinek a ukrajují i z pracovní doby čas pro regeneraci sil svých zaměstnanců. Kdežto u našich lékařů jdeme přesně opačným směrem a jinou cestou, přestože si každý soudný a rozumný člověk uvědomuje, že lékař kvalitní a dostatečnou regeneraci potřebuje více než zaměstnanec v kanceláři.
Z těchto rozhodnutí pro mě vyplývá zjištění, že si společnost stále neváží lékařů, do jejichž výchovy a vzdělání investovala nemalé prostředky a kteří sami svému profesnímu zaměření věnovali víc než 10 let života a odříkání. Jestli už teď máme nedostatek zubařů, praktických lékařů, pediatrů a lékařů ochotných a schopných pracovat na záchranné službě, tak těmito kroky tuto krizi prohloubíme.
Takovéto obraty o 180 stupňů a rozhodnutí jsou špatná.
