Protože se objevují v diskuzích u mých článků kritická slova nebo ataky na mou osobu a nebo invektivy zpochybňující smysl poskytování takových informací nebo dokonce obvinění z účelovosti apod., rozhodl jsem se s Vámi podělit o informace a názory na toto téma.
rady lidemweb
Ve středu (30.7.) večer mě napadlo napsat další část první pomoci, tentokrát k bouřce a bleskům. Druhý den ráno jsem text umístil na blog, protože ráno umístěným textům je věnována vyšší pozornost. Během dne se vyrojily pozitivní reakce, ale i pár negativních komentářů, jak to bývá v anonymních diskuzích zlozvykem. Netušil jsem, jak aktuální toto téma dnes bude. Nyní jsem se dozvěděl, že blesk zabil jednoho muže a těžce zranil jeho ženu.
Zde si to můžete ověřit:
http://azpravy.atlas.cz/domov/ostatni/164447-manzele-na-prochazce-zasahl-blesk-muz-je-mrtev.aspx
Proč to píši? V souvislosti s tím se mi totiž vybavila osobní zkušenost s takovýmito situacemi. Už si nepamatuji, kdy se to přesně stalo, zda když jsem byl ještě řadovým lékařem záchranky nebo když už jsem byl jmenován do funkce ředitele, protože to je téměř 10 let. Tehdy jsem na semináři v Opavě, kde se sešlo cca 300 zaměstnanců zdravotnických záchranných služeb (ZZS) vč. tehdejších ředitelů a dalších odborníků na přednemocniční neodkladnou péči (PNP) vystoupil v jedné diskuzi. Řekl jsem, že systém ZZS (PNP) v ČR nelze již výrazně zlepšit a PNP zkvalitnit bez značných finančních nákladů na zahuštění sítě stanovišť a navýšení počtu posádek ve směně, ale i tak se podaří zkrátit dojezdovou dobu jen o pár minut, ale vždy bude zůstávat nejméně 5 minut, kdy se s postiženým, ke kterému budeme voláni, nic nebude dít.
Doplnil jsem to i tím, že obrovské rezervy máme (nebo spíše společnost) právě v těch 5 a více minutách, tj. v době do příjezdu záchranky na místo. Ze své tehdy víc než desetileté praxe na záchrance jsem totiž věděl, že lidé poskytují první pomoc minimálně a když už, tak převážně špatně nebo nedostatečně. Také jsem věděl, že lidé, které jsme zachránili, ve velkém procentu zůstávali postižení nebo umírali v nemocnici. A nebylo nic neznámého, že to je důsledek neposkytnuté či špatně provedené první pomoci. Na závěr jsem uvedl, že ZZS a její zaměstnanci, kteří se s tím setkávají každodenně, budou muset začít vzdělávat veřejnost v poskytování první pomoci.
Jaké byly reakce? Pochybovačné, vysmívavé, kritické i zlehčující uvedená fakta. Stejně, jako si občas čtu zde v diskuzích. A co se stalo za těch 10 let? Má slova jsem hned začal naplňovat a vzdělávali jsme laickou veřejnost, zejména mládež a děti, ale i profíky z řad městské policie, leteckého personálu, hotelových recepčních nebo bezpečnostních agentur. Později se přidala celá řada firem, zejména se zahraniční účastí, které následovaly i české a následují další. Dnes k nám chodí i jednotlivci nebo novináři. Cením si vojáků, kteří figurují v zahraničních misích a členů zásahových jednotek, protože oni nejen uznávají naše školení, ale sami je mnohokrát již využili a zachránili životy. Nejcennější jsou však děti, se kterými to je radost cvičit.
V dnešní době neexistuje v ČR ZZS, která by neprováděla kurzy první pomoci. Sklízíme již několik let i ovoce naší práce. Zaznamenáváme výrazné zlepšení a posun k lepšímu. Každodenně vídáme laiky poskytující první pomoc a ročně zaznamenáváme desítky zachráněných životů jen díky správné a včasné pomoci. Proto jsem si i dnes na tuhle svou životní zkušenost opět vzpomněl. I kdyby jen jeden život zachránila má aktivita, tak to za to stojí a na kritiky kašlu.
