Několikrát jsem se ve svých vyjádřeních již věnoval pražskému zdravotnictví. Často jsem musel být kritický. Nyní se situace možná obrací a konečně zde máme vidinu zlepšení alespoň části tohoto náročného segmentu pražského života.
Urgentní příjemZZSHMP V této době jsme přijali informaci, že na post ředitelů dvou velkých pražských fakultních nemocnic nastoupili dva ostřílení matadoři. Oba jsem měl možnost osobně poznat a za oběma je už kus dobré práce. Se zájmem jsem si přečetl jejich názory a vize, které v úvodu svého nového působení vyjádřili na stránkách DNES a na něž upozornil i odborný zdravotnický web zdravotnických novin: http://www.zdn.cz/scripts/detail.php?id=309243http://www.zdn.cz/scripts/detail.php?id=309245
Situace v pražském zdravotnictví není nejlepší a potřebuje už výrazně nějaké zásadní řešení. Opakovaně a všude, kde jsem mohl, o tom mluvím. Přežívající koncepce socialistického zdravotnictví vyžaduje radikální změny v organizační struktuře. Mnoho let se diskutuje o možnosti zrušit jednu z fakultních nemocnic. Jistě si pamatujete na projekt zrušení VFN (Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí a přemístění I. lékařské fakulty jinam, nejoptimálněji do Motola nebo i jakési sloučení všech tří pražských lékařských fakult v jeden celek. Také si můžeme vzpomenout na projekt zrušení FTN (Fakultní Thomayerovi nemocnice) a transformaci krčského areálu na nemocnici následné péče (tehdy používaný termín LDN – léčebnu dlouhodobé péče). Nebo na mnohokrát omílané téma FNB (Fakultní nemocnice Na Bulovce), kde vlastníkem některých nemovitostí je Hlavní město Praha, a to změnu z FN na pražský špitál nebo aktuální privatizaci či restrukturalizaci do akciové společnosti, jak je nejen okolo Prahy nyní jakýmsi trendem. Také se mnohokrát hovořilo o zcela nové velké nemocnici pro Prahu postavené tzv. na zelené louce. Pokaždé je hlavní snahou řešení mnohaletých a nakupených nedostatků, které zatím neuměl nikdo odstranit nebo vyřešit. Problém je v tom, že „Praha“ by to ráda vyřešila, ale nemá k tomu žádné páky na zařízení, která spravuje MZ a ovlivňuje MŠ. Tato ministerstva si možná s „velikým“ problémem doposud neuměla nebo nechtěla poradit.
Zásadním problémem byl vždy nedostatek akutních lůžek. Jistě si každý vzpomene na seriál Sanitka, kde dr.Jandera objíždí pražské špitály s pacientkou ohroženou na životě, kterou nikdo nikde nechce přijmout do péče… Situace se sice od té doby změnila, ale takovéto situace existují stále. Nejhorší je zkušenost našich záchranářů z poslední doby, kdy na posádku s pacientem přivolal lékař nemocnice příslušníky Policie, s požadavkem, aby vykázali naše zaměstnance ze špitálu, kam od nich odmítal přijmout do péče přivezeného pacienta z ulice. Nebo další opačný případ, kdy naši záchranáři chtěli přivolat příslušníky Policie na lékařku, která odmítala přijmout pacienta do péče i přes upozornění, že odmítnutí poskytnout neodkladnou péči je nejen porušením předpisů, ale dokonce i trestným činem.
K dalším palčivým problémům patří neexistence příjmových oddělení, která by zabezpečovala plynulou návaznost nemocniční neodkladné péče na přednemocniční péči, tzv. centrální a urgentní příjmy. Přestože tato oddělení jsou dnes již dávno světovým standardem a v Českých špitálech i běžnou součástí, pražské megašpitály mají jen dva urgentní příjmy a jeden centrální příjem, a to ještě ne zcela vyhovující. Dalším vážným problémem je tzv. nepropustnost těchto zdravotnických hyperzařízení, kde mnoho akutních lůžek je blokováno buď z provozních nebo ekonomických i organizačních důvodů a nebo jen proto, že zcela chybí specializovaná oddělení pro závažná postižení, jako jsou např. mozkové příhody (iktové jednotky) nebo poranění páteře (spinální jednotky) a nebo dlouhodobě nemocné a postižené pacienty (apalická centra). Stejně tak dostatek rehabilitačních lůžek a oddělení následné péče. Opomíjeným pražským problémem, který se poslední rok ještě prohloubil, je také péče o mimopražské občany, kteří jsou do pražských fakultních nemocnic stále častěji naváženi, takže zahlcení lůžek je neustále patrné a komplikující celkovou situaci.Věřte, že problémů je ještě několik a mohlo by se o nich popsat více řádků nebo spíše stránek, ale nechci Vás zde nyní více zahltit. Podstatné již bylo uvedeno. Jsem ale potěšen, že nově jmenovaní ředitelé mají jasno, kudy se ubírat a jak změnit svá zařízení i celopražskou problematiku. Budu jim držet palce, aby se jim podařila alespoň část jejich nesmělých plánů. Nebudou to mít vůbec snadné a několika předchůdcům to již tzv. zlomilo vaz.
