Jsou sice dovolené a nechtěl jsem přispívat v době relaxace, ale aktuální téma, které se týká mé práce, mě přinutilo napsat malou reakci a názor na toto téma. Nehoda na náměstí I.P. Pavlova znovu upozornila na závažný nedostatek, který trápí všechny složky IZS, tj. Policii, Hasiče a Záchranku, ale jistě i naše kolegy Městskou policii (MP), která není základní složkou IZS. Jedná se o rozdílnost názoru v pohledu na dopravní nehody vozidel s právem přednosti jízdy.
Hasiči ve sloupuZZSHMP
Jistě nikdo nebude rozporovat, že složky IZS vč. MP mají tisíce důvodů proč použít výstražná znamení (zvuková a světelná), aby snadno a rychle projeli k místu události, kam je přivolal někdo v nouzi prostřednictvím tísňové linky (a je jedno které, každá složka má přeci svou).
Všude na světě je samozřejmostí, že vozidlo s právem přednosti jízdy má přednost a všichni jsou povinni mu umožnit co nejrychlejší a nejsnadnější průjezd. Problémem, v ČR je, že nikdo řidiče neučí, jak mají reagovat, když uslyší a uvidí blížící se vozidlo s právem přednosti jízdy se zapnutými výstražnými znameními. V nedávné době to dokonce bylo změněno zákonem, ale osvěta selhává, jako ve většině případů, např. ve výuce poskytování první pomoci.
Výsledkem je, že řidiči reagují pokaždé jinak a každý jiným způsobem. Někdo neuhne vůbec, jiný si dokonce div nezničí podvozek, aby „uskočil“ až na chodník nebo jsou zde i tací, co s námi závodí a nebo dělají tzv. „vláček“, kdy pronásledují houkající sanitní vůz, aby snad byli hrdiny okamžiku nebo si jen usnadnili průjezd ucpanou Prahou a všem ukázali, co umí a co si můžou beztrestně dovolit.
Již asi před 8 lety jsem navrhoval, aby výstražná znamení mohla používat pouze vozidla složek IZS a současně získaly tzv. absolutní přednost, tzn. že by měly vždy přednost. Oni ji totiž vlastně nemají. Pokud dojde k dopravní nehodě, tak se na řidiče houkajícího vozidla vztahují běžná pravidla a předpisy, tzn. že pojede-li s „majáky“ na červenou a nabourá, bude potrestán. Příkladem jsou desítky kauz, kdy byli odsouzeni a potrestáni řidiči policie, hasičů i záchranek, přestože jeli, aby někomu pomohli nebo někoho zachránili a do cesty se jim přimotal bezohledný nebo nepozorný řidič. Absurdní a to ještě nutno zdůraznit, že tím přišli i o řidičák a tím i práci. Možná u policie nebo hasičů jinou možnost zaměstnání našli, ale takový řidič sanitky jinou možnost u záchranky už nemá.
Z toho vyplývá absurdní skutečnost, že řidiči sanitních vozidel záchranky nasazují tzv. svou kůži hned několikrát. Riskují každodenně několikrát sami sebe a své postavení i práci, aby někoho zachránili nebo někomu pomohli.
Můj návrh neobsahoval pouze absolutní přednost a omezení výběru vozidel, která by mohla používat výstražná znamení, ale obsahoval i trestní postih v případě jejich zneužití, aby si tzv. nemohl houkat každý jak ho napadne. Došlo by tak k snížení „houkání“ v Praze i počtu sanitních a jiných vozidel, která dle mého názoru používají „majáky“ zcela zbytečně. Tím by zákonitě došlo i k zvýšení respektu ostatních řidičů vůči houkajícím vozům, protože by se s houkáním nesetkávali tak často a věděli, že si někdo zrovna nehouká jen tak z libosti. Každý Pražák dobře ví, o čem píši, protože rozličných sanitních a pseudosanitních vozidel po Praze jezdí až příliš, přestože nezajišťují výjezdy k případům na tísňové výzvy, ale provozují pouze tzv. zdravotní taxi, které v zemích EU nesmí používat majáky vůbec.
Vše záleží ale na tom, zda regulace tohoto problému někomu nevyhovuje a nebo naopak jakýsi nepořádek v majácích vyhovuje.
