Nebezpečné chodníky

Pražské chodníky jsou pestrou směsicí různých kultur a stylů. Chodíme po dlažbě, asfaltu, trávě, zámkové dlažbě, dřevěných kostkách, kamenitých površích nebo klopýtáme po děravých zbytcích starých chodníků a přeskakujeme louže. Často chůze připomíná spíše slalom mezi různými překážkami v podobě laviček, reklam, zastávek, sloupů nebo kolíků.

chodníkweb

Aby cesta nebyla tak snadná, musíme často kličkovat mezi různými výkaly nebo i zvratky. Chůzi po žvýkačkových flecích bereme za samozřejmost stejně jako zničené dámské podpatky. Stejně tak jsme si zvykli na nerovnost a různou výšku obrubníků i tisíce různě velikých a vystouplých krytů kanálů, uzávěrů a poklopů.

Zvláštním koloritem jsou živé překážky, kam řadím obtěžující poutače, žebráky a bezdomovce, ale i volně pobíhající psy nebo napříč cesty natažené vodítko. V zimě sice hodně nepříjemných prvků zakrývá sníh a ledovka, ale ty z chodníků dělají nebezpečné plochy a místo pro opravdové kaskadéry či otrlé bojovníky.

Kdyby se stejným způsobem uklízely vozovky, tak by auta musela v každé ulici přezouvat letní pneumatiky na zimní a někde dokonce i s hřeby. Situace mimo centrum je mnohem lepší. Nejlépe vypadají nové chodníky nebo cyklostezky či ty zrekonstruované. Jen tak dále a více.

Uveřejněno jako sloupek v pražské příloze MF DNES dne 19.1.2008.