- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
tabletyweb Jelikož mám sám ze svého profesního i soukromého života osobní zkušenosti s nevyléčitelně nemocnými a umírajícími pacienty nebo svými blízkými, domnívám se, že mohu objektivně a hlavně spravedlivě zhodnotit situaci a sdělit svůj nejen profesní, ale i lidský názor.
Existují v životě a medicíně stavy, kdy nemocný umírá a není mu již pomoci. Trpí bolestmi, naříká, bývá často dušný, nemůže jíst i pít a má problém s vyměšováním. Již při své zdravotnické praxi jsem se začal potkávat s takovýmito lidskými tragédiemi, kdy postižený trpí a nemůže si pomoci, okolí již z posledních sil obtížně zvládá veškerou péči i psychicky strádá z celé té beznaděje. Po nástupu do lékařské praxe se situace ještě zkomplikovala, protože už jsem nebyl jen přihlížející, ale také ten, který nese zodpovědnost a který by měl těmto nešťastníkům pomáhat.
Jenže ono to není vůbec snadné. Na jedné straně máte nějaké závazky (Hippokratova přísaha) nebo přesvědčení a na druhé smutnou ukrutnou lidskou tragédii. Zaujala mě argumentace odpůrců eutanázie s odkazem na Hippokratovu přísahu, která lékařům údajně brání eutanázii provést. Doslova uvádí: „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít).“
Jenže když bude číst celou přísahu, tak tam o odstavec výše naleznete i tento text: „Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku.“ A právě i tento text by se mohl použít v argumentaci proč eutanázii povolit. Osobně si myslím, že v případech onkologických pacientů v terminálním stádiu s bolestivým utrpením, kdy nezabírají ani vysoké dávky opiátů a nemůžete nemocnému nijak pomoci, by eutanázie byla ve prospěch nemocného a vysvobozením, takže vlastně možná i léčbou.
Proč cituji Hippokratovu přísahu není samoúčelné a nepřímo souvisí s argumentací odpůrců eutanázie, které mám pocit někdy bývá až demagogické. Z této lékařské přísahy lze vypíchnout i jiné pasáže, kde zjistíme, že lékaři ji už dávno a mnohokrát porušili a porušují, a to vč. těch, kteří se na ni odvolávají v souvislosti s eutanázií, kterou odmítají. Zde jsou tyto texty:
„Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy.“
„Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami.“
„Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.“
Když si tyto texty přečtete, tak musíte souhlasit s názorem, že Hippokratova přísaha dávno pozbyla svého významu a je pouhým klišé, protože dnešní doba i medicína je už dávno někde jinde. Přísahu vlastně porušují všichni lékaři, kteří operují nebo provádějí pitvy a kteří přednášejí, protože operovat bez řezání je obtížné a málo který lékař přednáší zadarmo a bez smlouvy. Stejně tak asi málo který lékař se stará o své učitele.
Nechci nijak zlehčovat problém, ba naopak si myslím, že eutanázie a smrt člověka jsou velmi citlivá témata. Ale dívat se na umírajícího těžce a nevyléčitelně nemocného člověka bývá jen pro silné a každý, kdo toto zažil, na to nikdy nezapomene a jistě bude pro eutanázii.
Na závěr ještě jedno srovnání. U zvířat přeci také běžně říkáme, že jsou utracena aby netrpěla a nijak se nad tím nepozastavujeme. Veterinární lékaři eutanázii provádějí každodenně a nikdo je za to nelynčuje a nezatracuje. Mnohdy slýcháme, že kdo nemá rád zvířata nemá rád lidi, což potencuje skutečnost, že zvířata jsou z pohledu člověka na roveň lidem. Tak proč nemůžeme pomoci člověku stejně, jako pomáháme zvířatům. Nikoliv utrácet, ale umožnit eutanázii.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!