Asiaté v Praze

Delší dobu se zájmem sleduji, jak se asijští obchodníci u nás zabydlují a přizpůsobují.

Na mnoha místech jsme vídávali stánkaře, kteří v oprýskaných Škodovkách brzo ráno přijížděli na tržiště s kovovou konstrukcí na zahrádce a krabicemi různého zboží. Nejdříve to byly různé „hadry“ – od jeansů přes sportovní boty a trika až po bundy a postupně i kožené bundy a kabelky s lihovinami.

Postupně k tomu přibývaly stánky rychlého občerstvení s asijskou kuchyní, kterou jsme za „totáče“ znali pouze z „číny“ ve Vodičkové ulici. Jak si lidé začali postupně zvykat na nákupy na tržištích a od Asijců, tak si pomalu i navykli jíst jejich chutná a specifická jídla.

To vše jen díky jejich nízkým cenám. Po několika letech, kdy zmizely i jejich kontroverzní ubytovny na Košíku nebo na Černém Mostě a kdy už mezi nás zapadli a nikdo se nepozastavuje nad jejich přítomností, se stali běžnou komunitou Prahy.

V současnosti mají kamenné restaurace i obchody a postupně vytlačili z trhu některé naše prodejce. Nejvíce mají „Večerky“ a „Čínské restaurace“, ale i prodejny potravin a zeleniny.

Přestože naši obchodníci jen stěží konkurují velkoobchodům a nákupním centrům, tito pracovití „mravenečci“ začínají obchodním řetězcům snadno konkurovat.

Mám pro to snadné vysvětlení, dokáží prodávat čerstvé ovoce i zeleninu, a to celý den i dlouho do večera, být k zákazníkům neustále slušní a usměvaví i milí, nešetří na sáčcích nebo halířích při vrácení peněz a jsou nám blíže, obchodují mezi námi.

Stačí ujít pár kroků a jste u nich a můžete nakoupit, co potřebujete. Nemusíte sednout do auta a jet několik kilometrů v husté dopravě nebo i v dopravní zácpě k hypermarketu, shánět místo na zaparkování, hledat funkční košík s desetikorunou v kapse a prodírat se davem pendlujících celých rodin s dětmi i babičkami, kteří do nákupního centra vyrazili místo do lesa a do přírody.

Také se nemusíte přehrabovat mezi nahnilými exempláři a hledat pěknou zeleninu a ovoce vhodné ke konzumaci nebo nachodit kilometr jen kvůli třeba kilu mouky. V kamenném obchodu poblíž domova sice narazíte na čínskou češtinu, ale nemusíte se snažit zjistit ukrajinsky, kde najdete hledané zboží, protože tam, kde bylo před měsícem, je už jiné zboží.

Ten samý pocit uspokojení potřeb naleznete i v čínské restauraci, kde místo tzv. ušpiněného talíře jednou bramborou a kouskem masa za několik stovek dostanete hromadu vařícího jídla za cenu jedné stravenky, což většině pracujícím lidem vyhovuje i chutná, což dokazují plné „číny“ v době obědů.

Pokaždé, když vidím u nás v okolních ulicích prázdné prodejní plochy nebo „trpím“ při nákupu v hypermarketu, tak si říkám, už aby ty prázdné a nevyužité obchůdky zaplnili třeba Asijští obchodníci a lidé mohli opět v klidu a pohodě nakupovat jen pár minut a pouze v pantoflích s taškou poblíž svého bydliště a nemuseli se trmácet autem např. na periferii Prahy a ztrácet hodiny nakupováním základních komodit pro přežití.