Chtěl jsem původně napsat jen pár řádků, o některých horlivých zastáncích Evropské unie, západních pokrokových hodnot, humanismu a lidských práv, genderismu a mnohého dalšího, tedy liberální demokracie.
Ti vedeni neskonalou dobrotou by všechny pokrokové výdobytky rádi poskytli celému širému světu, a jsouce v zajetí těch nejušlechtilejších myšlenek těžko se smiřují s tím, že se jim staví do cesty protivníci, a ti mívají často ošklivé myšlenky i obličeje. Mám pocit, že by chtěli tyto ošklivce zakazovat a cenzurovat. Rád bych věděl, jestli dnes, obrněni pokrokovou ideologií, jsou schopni pomyslet na jistý dějinný paradox, minulí zakazovači byli posléze sami zakazováni.
Náhle a asi v míře nečekané začal na nás působit nový fenomén, takže změním téma.
Do rozjitřené atmosféry ve společnosti, a to nejen v české, přilétl z čínské dálavy do Evropy koronavirus. Zpočátku, když byl jeho výskyt zaznamenán v Číně, mnozí odborníci byli toho názoru, že se nejedná o nic extrémně nebezpečného. Podotýkám, že tomu vůbec nerozumím. Ale trošku mě jejich odhady zarazily. Měl jsem v paměti hrozivá varování před chorobou SARS, ptačí a prasečí chřipkou a také minimálně jeden nákup velkého množství vakcíny, jistě za nemalý peníz.
Vzniklá situace se podobá poťouchlému krutému žertu, ona ta matka příroda bude asi poněkud neodhadnutelná.
A teď nastal boj, jehož cílem je vykázat mikroskopického škůdce do příslušných mezí. Když se bojuje, tak se taky zakazuje. Omezení jsou jistě nutná, ale jsem moc zvědavý, jestli po vítězství nad zákeřným škůdcem budou všechna zrušena. Možná někoho napadne, že některá opatření jsou rozumná a že se s nimi dá žít.
S absolutním zákazem kouření v hospodách se taky dá žít. A patrně lépe a radostněji.
