Tak jsem strávila čtyři a půl dne na Moravě. Nejsem Pražačka, jsem z Velkého Poříčí. Kde to je? No přece Severovýchodní Čechy, mezi Náchodem a Hronovem. Ale už skoro čtyřicet let žiju v Praze.
Za celou dobu mého života v Praze, a to jsem tam ještě pět let studovala, mi nikdy nikdo neřekl, že jsem náplava. Po mém původu se nikdo neptal. Byli jsme si rovni, ať jsme byli odkudkoiv. Proč to říkám právě teď? Protože jsem byla na Moravě, v Brně, a tam se tenhle problém řeší. V paměti mi zůstala věta hlavního organizátora semináře, který řekl: „V Brně, kam se podíváte, všude uvidíte stavby ve stylu funkcionalismu, v Praze kam se podíváte, vidíte jen baroko.“
Tak tedy teď zase po dlouhé době Morava. Brno, Olomouc, Kunštát, Lysice. A proč vám o tom chci psát? Necestuju jen proto, abych strávila příjemný čas někde jinde, ale abych nežila ve „slonové věži“ mezi svými vysokoškolskými kolegy a ve všechno určující Praze. Já vím, že lidi odjinud tohle nechtějí slyšet, ale ten záporný „pragocentrismus“ v nás přirozeně žije. Zamyslete se nad tím slovem. Co je na tom slově záporného? Praha je už historicky centrem. Kulturním, politickým, snad i ekonomickým. A tak se Moraváci můžete vztekat sebevíc, je to prostě tak. Za podpory Evropské unie se naopak venkovské metropole velice vzmohly, kde co je tam velkoryse zrekonstruované, opravené, někdy je to přestavěné stylem „nápad šílených mozků“. To znamená, že je to promyšlené tak, že je to postavené bez vztahu k funkci, jen na efekt a s cílem spotřebovat co nejvíc peněz. Tomu se snad Praha ubránila, protože peníze z EU v prošlé době do Prahy nešly.
Zpět na Moravu. Ano – Brno i Olomouc jsou velice klidná města, plná zeleně. Tolik parků v centru Praha nemá. Ale historických památek a turistů má Praha víc. V Praze je nejvíc baroka, to je pravda, ale jsou tu všechny další styly. Záleží, kde se zrovna nacházíte. Na Starém Městě, na Malé Straně, na Hradčanech převažuje baroko. Ale například na Vinohradech, tam je, kam se podíváte, secese. Do starých secesních domů jsou často zakomponované funkcionalistické elektrické domy.
Za pocit méněcennosti nenese zodpovědnost ten, kdo tenhle pocit u někoho vyvolává, zodpovídá si za něj ten, kdo ten pocit má. Se zakomplexovaným člověkem není svobodná komunikace. Komunikace s ním je nepříjemná. Demokracie se řídí heslem – já pán, ty pán.
Byla jsem na Moravě služebně, organizátoři semináře se velice snažili, dozvěděli jsme se velké množství nových věcí. Díky za to. Ale Brňáci, nesoutěžte pořád s tou Prahou. Podívejte se na Ostraváky, ti si žijí svůj život bez soutěže.
